Tak směle

Tak jsem dneska pochopil, že úsloví „házet po někom očkem“ nabývá úplně nových rozměrů v souvislosti s člověkem, který má skleněný oko. Dalším objevem dnešního dne je skutečnost, že mi jeden kolega, při přednášce z politických systémů, řekl, že jsem buď idiot nebo genius, a mám se prý pokusit zjistit, co z toho bude pravda. Zkusil jsem to, ale jediná kloudná věc, kterou jsem svým sebepoznáváním objevil, se týkala toho, že nejsem schopen nakreslit obrázek na téma „Výlet do zoo“. Ještě jsem si ujasnil i to, že stání se německým prezidentem by byla vcelku fajn brigáda ke studiu. Pořád to, ale není vše.

Divný dny vždycky začínají divnými rány (nebo stejnými?). Já, když jsem se ráno probudil (dnes se mi zdál vcelku „obyčejný“ sen o tom, jak si plním uši marmeládou), tak jsem měl pocit, že mě buď někdo sleduje nebo někoho sleduju já. Po mém klasickém problému s hledáním klíčů, dobíháním tramvaje a hledáním spojitosti mezi podstatou bytí, existencí obecného dobra a zpíváním falešně, jsem dorazil do školy na hodinu AJ. Tahle ranní angličtina je většinou v pohodě, dnes si však jedna kolegyně připravila prezentaci na téma „exploze". Po prvním stránce prezentace, ve které byl obrázek exploze, jsem měl pocit, že pořád spím. Nevím proč, ale taky jsem měl chvíli pocit, že jsem topinka. Po tomhle už nemůžete prožít normální den, a jste tak uschopeni k čemukoliv. (třeba napsat knížku o globálním oteplování)

Od jedné chvíle mám pocit, že jsem objevil nevysychající studnici inspirací, takže je jasný, že bych se ji jen nerad zbavoval. Na druhý straně mě nebaví jen snít, a jelikož po prezentaci o explozích mě nemohlo potkat už nic horšího, rozhodl jsem se vyřešit své drobné (snové) komunikační problémy. Bohužel se to neobešlo bez drobných „Hájkovských“ problémů, ale šlápnutí na nohu a pozvání na banán jsou ještě v mé přijatelné normě. No, jsem prostě Hájek (i když poslední dobou mám pocit, že jsem Alan Ginsberg), a na to ještě neexistuje lék.

Takže stále pokračuje jarní (na)ladění, život mi stále jde s lehkostí peří, stále vím jak na věc, stále ráno nemůžu najít klíče, stále používám často závorky, a navíc, od teď už konečně vím jak se jmenuje (a je to jedno jméno z mých nej, teď jen doufat, že nemá ráda Davida Huma). Tak směle, když je skvěle…