Už jsem párkrát psal o tom, že se mi stává, že má mysl opouští mé tělo. Většinou to pro mě není úplně ideální, ale zrovna teď se to hodí, jelikož má zaskočená mysl po něčem strašně touží a nemůže to dostat, takže je úplně nepoužitelná. Naposledy po něčem tak toužila v 4 letech, kdy chtěla tučňáka. Bohužel jsem tučňáka nedostal, a tak jsem si na znamení svého existencionálního protestu pomazal hlavu máslem. I teď jsem uvažoval (já nebo mysl?) nad podobným protestem ve formě toho, že bych přestal nosit ponožky, ale proti tomu se zase vzbouřilo mé tělo, které mou mysl označilo za extremně hegeliánskou.
Své problémy s mou myslí nakonec řeším tak, že jí posílám na krátkou dovolenou, kde si doufám vyřeší své, mé, naše problémy. Má to však malý háček, jelikož cestování mé mysli provází ustavičně nějaké problémy. Například zrovna teď řešíme problémy se zavazadly.
Takže má mysl odjela na dovolenou, to však neznamená, že mé tělo nemůže dále pokračovat v plnohodnotném bytí. Bez mysli je trochu problém psát seminární práce nebo přednášet prezentace, ale zjistil jsem, že existují i daleko horší věci, třeba taková debata o smyslu pantomimy.
Má mysl je pryč a je mě tak jen půl, to znamená, že na chvíli přestanu vydávat do světa svá krásná filozoficko-politicko humoristická sdělení (přestat jsem chtěl už minule, ale moje tělo chtělo napsat něco pěknýho na rozloučenou). Jen doufám, že se mysl vrátí v dobré formě, abych o sobě mohl opět tvrdit, že jsem krásný, chytrý, asertivní, sympatický a odvážný mladý muž, kterého jen tak něco nerozhází, a který dokáže každého (každou?) přesvědčit o svých kvalitách.
Žádné komentáře:
Okomentovat