Tělesná

Moje mysl stále někde poletuje a tak nemůžu napsat své obvyklé hlupoty. To však neznamená, že přestanu psát úplně. Původně jsem přestat chtěl (dokonce 2x), ale uvědomil jsem si, že se stávám blogově závislý a přestat prostě nejde. Takže od teďka tomu tady bude šéfovat mé tělo, a to přesto, že se proti tomu vzbouřily mé nohy. Samozřejmě to skončí s návratem mé mysli, ten je však stále ještě v nedohlednu. Co vím, tak naposledy byla má mysl viděna někde v Chile, kde se na místním trhu snažila prodat sedmisetstránkový příruční slovník estonštiny.

Jelikož nepoznávám realitu snovou, a jelikož nestojím o to poznávat realitu s Novou, musím se zaměstnávat něčím smysluplným. A přeci neexistuje nic smysluplnějšího než politologie. I když je pravda, že taková pasterizace sýra může být také půvabná, a to zvláště když jsou u toho holky. Přes půvaby pasterizace a holek je mi stále nejblíže politologie a tak poslední dobou trávím většinu svého času v knihovně. Už jsem konečně pochopil to, proč lidé tolik pracují. Při práci není tak lehké myslet na věci, které vás trápí, což já stejně nemůžu, jelikož jsem poslal mysl na dovolenou. To je na druhý straně i nevýhoda, protože mě tolik nebaví pokukovat po pěkných studentkách, které píšou – to je pravda! – na okraj stránky nějaké knížky o Kantovi.

Nepřítomnost mé mysli mě donutila i k úklidu mého pokoje. K úklidům chovám averzi už od malička, trochu se to vylepšilo po mém nástupu na výšku, a to proto, že jsem přestal dávat jména plísním, což brání vzniku hlubšimu citovému vztahu. Tenhle úklid nakonec přinesl jedno malý překvapení. Ve spodním šuplíku stolu, který obvykle obývá talíř a pan hrnek, jsem našel nedávno ztracený zubní kartáček, stal jsem se tak šťastným majitelem dvou zubních kartáčků. Trochu mě to vede k myšlence, že všechno co se děje je jen náhoda, výjimku snad tvoří jen moje dnešní večeře, kterou jsem si téměř určitě připravoval sám.

Nevím čím to je, ale už po druhé v krátké době mě oslovili vyznavači jistého náboženství, snažící se mě přesvědčit o jejich pravdě. Poprvé jsem je odbyl s tím, že jsem druid a uctívám stromy. Po druhé mě nic tak inteligentního nenapadlo a na jejich otázku, která se týkala toho jestli někdy přemýšlím o vzniku života, jsem odpověděl otázkou vlastní. Pokud svět stvořil bůh, proč s tím nemohl začít o pět dní dřív, aby tím trochu využil teplejšího počasí? Později jsem pochopil proč mě asi oslovili. Při pohledu do zrcadla jsem si uvědomil, že vypadám jako hokejista po třetím kole play off, jelikož jsem si při poslední návštěvě domova zapomněl vzít holící strojek. Domů se teď na delší dobu nechystám a tak si připravuju nové strategie úniku.

Takže moje mysl někde poletuje, moje tělo tráví většinu času v knihovně, neznám smysl bytí, nedokážu pomocí pantomimy vyjádřit Havířov, nejde mi step, a stále jsem ještě nebyl v zoo okouknout lední medvídky. Ze všech těchto problémů tak může vyplynout jen tato tělesná hlupota.