Lehkovážně nerozvážný

Motám se v mezikruží, což mi však nebrání, abych dál psal své hlupoty. Stále pokračuje zvláštní období mé podivuhodné existence. Třeba se mi stalo, že jsem ve skříni mezi tričky našel banán. Nebo tradiční „sprchové problémy“ – v jedné sprše jsem našel chomáč vlasů, ve druhé pak pleš. Utěšuji se jen tím, že každé životní období má něco do sebe, vlastně jen po smrti je těžký si rozměnit stokorunu.

Už to budou dva roky co jsem maturoval, vždy když si vzpomenu na to co jsem dělal, či spíše nedělal, se mi začíná motat hlava a mám chuť začít stepovat. Můj svatý týden začal tím, že jsem udělal přijímačky na VŠ, další den jsem si vytiskl materiály a zbytek dní do maturity jsem si zkoušel losovat otázky. Má strategie měla úspěch a já odmaturoval s vyznamenáním. Dodnes mi nikdo nevěří, že jsem použil právě tuto lehkovážně nerozvážnou strategii.

Poslední dobou mě docela okouzluje matematika (nebo spíše jedna matematička?). Matika mi ve škole šla vždycky dobře, a to i přesto, že jsem v ní byl jen dopočtu. Třeba takové limity jsou docela půvabné učení. Kvůli nim se vám třeba může stát, že se k něčemu (někomu) budete pouze nekonečně blížit, ale nikdy toho nedosáhnete. Kvůli tomu je dobré mít u sebe stále kartáček, ručník a náhradní spodní prádlo. Mám teď jen trochu strach, že mi můj lehkovážně nerozvážný přístup matematika jednou pěkně spočítá.

Námět na bajku: Skupina bobrů obsadí národní knihovnu a všechny knihy od K. Čapka přeloží do češtiny, jelikož před nimi jiná skupina bobrů přeložila všchny jeho knihy do francouzštiny. Tato alegorie metaforicky znázorňuje lehkovážnou nerozvážnost lidské rasy v přístupu k vanilkovému pudinku.

Možná jsem divný, možná nedokážu napočítat do dvaceti bez toho, abych si sundal boty, možná nesplňuji požadavky kladené pro obě pohlaví, ale alespoň vím, že se lehkovážně nerozvážně motám v mezikruží. Dále už jen doufám, že se nezamotám...