Tak jsem přišel na první chyby v mém žebříčku nejoblíbenějších měsíců. Zjistil jsem, že měsíc, kterému říkám mezikruží (období mezi 16. květnem a 17. červnem, plus mínus dvě hodiny) neexistuje, stejně tak rotační paraboloid není období mezi středou a říjnem. Takže na první místě je stále září (v záři zářím) a na posledním, teď už patnáctém, je leden (v lednu blednu).
Jelikož se mi příčky stále nepříčí, zkusil jsem si udělat žebříček svých nejhorších vlastností. Nepřišel jsem však na nic jiného než na – občas zapomene klíče. Taky jsem si chtěl udělat řebříček jisté osoby, ale přišel jsem jen na – nenosí klobouk, nepracuje pro mafii – což jsou v konečném důsledku spíše dobré vlastnosti. Že by se mi příčky přece jen příčily?
Poslední dobou se mi zdá, že se ztrácím v rytmu svých nápadů a tak přemýšlím o samých divnostech. Třeba jak poznáte to, že jste dospělí? Podle mě se dospělý člověk pozná podle toho, že má vlastní vysavač. Já vlastní nemám takže… Taky jsem přišel na to, že mám rád jednu slečnu jako sestru, problém je, že ne jako svou. No a taky jsem přemýšlel o tom, jaké to je být ponořen po pás v sojové omáčce.
Námět na noir povídku: zkrachovalý polda, který je velký introvert kvůli čemuž nosí na hlavě papírový pytlík, nevěří sebevraždě svého nejlepšího přítele. Divná se mu zdá především dýka v jeho zádech a dopis na rozloučenou ve kterém stojí: „Dotknul se mého grapfruitu.“ Díky svým vyšetřovacím metodám - vyslýchá všechny lidi v estonštině, a jelikož ti ji neovládají, tak se jim v ní hůře lže - dojde k odhalení šokujícího spiknutí, které je tak absurdní, že určitě není k smíchu.
Po delší době můžu říct, že jsem šťastnější, a že mi jde život s lehkostí peří, stále však nemůžu říci, že vím jak na věc. Nezbývá mi tak nic jiného než se motat v mezikruží…
Jelikož se mi příčky stále nepříčí, zkusil jsem si udělat žebříček svých nejhorších vlastností. Nepřišel jsem však na nic jiného než na – občas zapomene klíče. Taky jsem si chtěl udělat řebříček jisté osoby, ale přišel jsem jen na – nenosí klobouk, nepracuje pro mafii – což jsou v konečném důsledku spíše dobré vlastnosti. Že by se mi příčky přece jen příčily?
Poslední dobou se mi zdá, že se ztrácím v rytmu svých nápadů a tak přemýšlím o samých divnostech. Třeba jak poznáte to, že jste dospělí? Podle mě se dospělý člověk pozná podle toho, že má vlastní vysavač. Já vlastní nemám takže… Taky jsem přišel na to, že mám rád jednu slečnu jako sestru, problém je, že ne jako svou. No a taky jsem přemýšlel o tom, jaké to je být ponořen po pás v sojové omáčce.
Námět na noir povídku: zkrachovalý polda, který je velký introvert kvůli čemuž nosí na hlavě papírový pytlík, nevěří sebevraždě svého nejlepšího přítele. Divná se mu zdá především dýka v jeho zádech a dopis na rozloučenou ve kterém stojí: „Dotknul se mého grapfruitu.“ Díky svým vyšetřovacím metodám - vyslýchá všechny lidi v estonštině, a jelikož ti ji neovládají, tak se jim v ní hůře lže - dojde k odhalení šokujícího spiknutí, které je tak absurdní, že určitě není k smíchu.
Po delší době můžu říct, že jsem šťastnější, a že mi jde život s lehkostí peří, stále však nemůžu říci, že vím jak na věc. Nezbývá mi tak nic jiného než se motat v mezikruží…
Žádné komentáře:
Okomentovat