Může se stát

Dějí se to dívné věci. Četl jsem teď příběh o jednom dřevorubci, který se chystal porazit strom, když v tom si na kmeni povšimnul vyřezaného srdíčka se dvěmi jmény. Dřevorubec odložil sekeru a uřízl strom motorovou pilou. Pointu příběhu jsem nepochopil, ale ten dřevorubec pak dalších sedm let prožil v koši na špinavé prádlo. Jo, i mě se stávají divnosti.

Tak jsem se dozvěděl, že lední medvídci už mají jména. Bohužel se neujal můj návrh pojmenovat je Integrál a Derivace. Jejich jména (Bill a Tom) se mi vůbec nelíbí, a proto jsem se rozhodl proti nim protestovat. Velice populární formou protestu je nyní držení hladovky, takže i já se k ní uchýlím. Nejsem však tak radikální, abych přestal jíst úplně, proto od teďka držím modifikovanou formu hladovky: nebudu jíst celer.

Znova se mi zdál divný sen. Moje doktorka mě nutila stepovat, pod hrozbou toho, že všem mým kamarádům ukáže mé rentgenové snímky. Ráno po probuzení se mě při pohledu do zrcadla zmocnila panika, jelikož se mi zdálo, že mi chybí uši. Naneštěstí nikde nic nechybí, jen jsem zapomněl, že mám teď trochu delší vlasy.

A staly se i další věci. Třeba jsem způsobil menší výtržnost v Technickém muzeu při Noci brněnských muzeí. Tahle výtržnost se pojí s knihou psanou brejlovým písmem, exponátem starého telefonního přístroje a jedním ukecaným studentem politologie. Podrobnosti radši uvádět nebudu. Taky jsem dvakrát spadl v knihovně ze židle a pokaždé před tou samou slečnou. Po prvním pádu se lehce zasmála, po druhém už vcelku hlasitě konstatoval, že jsem idiot.

Kvůli mému motání v mezikruží jsem si uvědomil, že znám odpovědi na všechny otázky. Jen je škoda, že se mě nikdo na nic neptá. Může se proto stát, že zapomenu…