Občas přemýšlím o tom, že by nemuselo být špatné cestovat nazpátky časem. Prožívat znova fajn události, podívat se na sfingu, a to nejen oknem KFC, zjistit jestli Shakespeare byl opravdu Shakespeare, zkusit nabídnout van Goghovi štramberský uši, zjistit, kde jsem zase nechal klíče. Mohlo by to být docela zajímavý toulání.
Cestování do minulosti přináší i několik rizik. Tradičně nastává problém se zavazadly, jelikož na ně musíte, kvůli časovým posunům, zhruba 45 minut čekat. Dalším problém je to, že na cestování časem potřebujeme černou díru, a zkuste si nějakou sehnat o víkendu či v ranní špičce. Taky je mou subjektivní objektivitou prokázáno, že průlet černou dírou změní váš smysl pro humor. Dále, pokud cestujete hluboko do minulosti, je problém zavolat domů. Nemůžete tak rodičům říci, že nepřijdete na večeři. Cesty do minulosti mohou způsobit i pořádné trapasy, třeba můžete potkat sami sebe. Pokud se to stane, nastává závažný paradox, jelikož nikdy nevíte, kdo z vás má přednost ve dveřích.
Já jsem bohužel žádnou černou díru nenašel, ale našel jsem jiné zajímavé věci, díky kterým se budete moci seznámit s 15letým Péťou. Při úklidu jsem totiž našel hodně zajímavý textík, který jsem napsal v 15, a který shrnoval můj pobyt na ZŠ. A díky tomu, že mám nový scanner (musel jsem si koupit vlastní, jelikož mě ve škole načapali při mém pokusu o skenování vlastní hlavy, což si nebohá paní knihovnice interpretovala jako pokus o sebevraždu, takže z bezpečnostních důvodů mi byl přístup ke scanneru zakázán) se o to můžu s vámi podělit.
Tenhle textík je lehce kontroverzní a v plné nahotě ukazuje, že jsem se za 6 let moc nezměnil, vlastně jsem pořád stejné pako. Už tehdy mi nešla konstrukce normální větné stavby, nešel mi popis výletů (např. můj popis výletu v Praze: „V Praze je hodně památek, hodně jsme jich navštívili, pak jsme jeli domů“), a ani mnou vyřčené plány příliš nevyšly. Takže jestli chcete, můžete se seznámit s 15letým Hájkem, a jestli ne, tak si běžte něco plánovat…
Cestování do minulosti přináší i několik rizik. Tradičně nastává problém se zavazadly, jelikož na ně musíte, kvůli časovým posunům, zhruba 45 minut čekat. Dalším problém je to, že na cestování časem potřebujeme černou díru, a zkuste si nějakou sehnat o víkendu či v ranní špičce. Taky je mou subjektivní objektivitou prokázáno, že průlet černou dírou změní váš smysl pro humor. Dále, pokud cestujete hluboko do minulosti, je problém zavolat domů. Nemůžete tak rodičům říci, že nepřijdete na večeři. Cesty do minulosti mohou způsobit i pořádné trapasy, třeba můžete potkat sami sebe. Pokud se to stane, nastává závažný paradox, jelikož nikdy nevíte, kdo z vás má přednost ve dveřích.
Já jsem bohužel žádnou černou díru nenašel, ale našel jsem jiné zajímavé věci, díky kterým se budete moci seznámit s 15letým Péťou. Při úklidu jsem totiž našel hodně zajímavý textík, který jsem napsal v 15, a který shrnoval můj pobyt na ZŠ. A díky tomu, že mám nový scanner (musel jsem si koupit vlastní, jelikož mě ve škole načapali při mém pokusu o skenování vlastní hlavy, což si nebohá paní knihovnice interpretovala jako pokus o sebevraždu, takže z bezpečnostních důvodů mi byl přístup ke scanneru zakázán) se o to můžu s vámi podělit.
Tenhle textík je lehce kontroverzní a v plné nahotě ukazuje, že jsem se za 6 let moc nezměnil, vlastně jsem pořád stejné pako. Už tehdy mi nešla konstrukce normální větné stavby, nešel mi popis výletů (např. můj popis výletu v Praze: „V Praze je hodně památek, hodně jsme jich navštívili, pak jsme jeli domů“), a ani mnou vyřčené plány příliš nevyšly. Takže jestli chcete, můžete se seznámit s 15letým Hájkem, a jestli ne, tak si běžte něco plánovat…
Žádné komentáře:
Okomentovat