Skrývám

Skrývám svou nešikovnost. Často se o někom říká, že leží v knihách. V mém případě se toto konstatování dostalo na úplně novou rovinu. Když jsem si doma upravoval svou knihovničku, tak se mi jí nedopatřením podařilo převrhnout. Takže jsem pak „ležel“ v knihách. Ani sám sebe už neuhlídám.

Skrývám zálibů v příčkách. Od mala si rád dělám žebříčky, pět nejoblíbenějších jídel, pět nejlepších životních zážitků, pět nejhorších životních zážitků, pět nejzvláštnějších užití slova "banán" či pět nejlepších z mých pěti nejlepších. Poslední dobou jen doufám, že se mi mé příčky nevzpříčí.

Skrývám čekání na zázrak. Stále neznám odpovědi na zásadní otázky mého bytí. Proč mi v samotách vesmírů, nebrání skafandr na míru, toulat se bez cílů? Proč nevím jak se rozděluje pudink? Proč se bojím mimů? Proč jsem ještě nebyl v zoo? Potřebuju aspoň trochu pomoct či naznačit, třeba kdyby mě trenér Brückner nominoval místo Rosického na Euro…

Skrývám co toužím povědět. Poslední dobou nedokážu říct nic o tom co vidím, co slyším, co cítím, což je před blížícími se zkouškami nepříjemná komplikace. Netýká se to však jen školy, ale prakticky všeho co dělám. Prostě se nedokážu vymáčknout, a nejhorší je, že už nedokážu vymáčknout ani zubní pastu z tuby. Už mi nezbývá nic jiného než jen koukat a doufat, a ještě možná foukat.