Jinotaje

Někteří kamarádi si už zvykli, že občas říkám divnosti, a že taky často mluvím v dvojsmyslech čí přesmyčkách. Stále se mi však stává, že někomu řeknu „ahoj“, a dotyčný se mě hned ptá, co tím myslím. Chtěl jsem vás touhle hlupotou uvést do tajů svých jinotajů, ale rozmyslel jsem si to, jelikož by se mohlo stát, že ztratím své kouzlo, i když u mě spíše koudobro. Takže jen obvyklá dávka jinotajů (hlupot?). Dávkujte je však jen po lžičkách (jsou to jen malé lži), aby vám z toho nezkratovala hlava.

Stále nevím, jestli si brouci broukají, vážky váhají, jestli koně mají své koníčky, nebo mouchy své mouchy, když se to tak vezme jsem s nimi pěkně na štíru a nemůžu jím jednoduše přijít na kobylku.

Ztrácím se v nočních linkách, i když bych se raději ztrácel v jedněch očních linkách. Taková noční jízda městkou hromadnou dopravou je velmi prospěšná, přestože je často jen dosti spěšná. Když se v noci díváte z okna vlevo, vidíte sebe sama, když vpravo, tak zase vidíte jen sebe. Já se teda raději dívám vpravo, jelikož tam můžu vidět své pravé já.

Blíží se prázdniny, které pro mě letos budou spíše plniny. Konečně letos můžu říci, že prožiji svoji vlastní dovolenou, která byla v minulých letech spíše zakázaná. Kromě oblíbených masových akcí (které jsou však i pro vegetariány), si užiji i vlastní cestu poznání. Jen doufám, že to nebude toulání se v ulicích bez domů nebo lezení na kopce bez výhledu.

Není mi příjemné, že mě hodně lidí považuje za blbečka, i když snáším, že si se mě někdo dělá srandu, protože mám taky z hodně lidí legraci. V těchto věcech je třeba zachovat nadhled, i když si zase nemyslím, že je nutné všechno lidské pachtění zesměšňovat, ale můžeme přeci aspoň pochybovat. I já se snažím své problémy podávat zábavnou formou. Když se nad tím zamyslím je docela vážné, nebrat se vážně…