Rok má blog

Takže je to rok co jsem začal do světa vydávat své intelektuálně dobrodružně parodicko romantické hlupoty. Mým prvotním cílem bylo stát se nejnavštěvovanější nepornografickou stránkou na internetu, bohužel se to někde zadrhlo a já si tak prakticky píšu jen pro sebe, což je na druhý straně fajn, jelikož se mi dostává pouze pozitivní kritiky. A jak ten rok uběhl?

Ze začátku bylo pořád něco jinak a já jen čekal na svých dvacet. Poté to konečně přišlo a já se dostal do zajetí tramvajové odysei. Potom přišly prázdniny a po jejich konci byl ze mě spáč ve frontě bojující s pomluvou. Následoval poločas, ve kterém jsem si prošel terapií kvůli nedostatku spánku. Terapie zabrala, takže jsem to rozbalil a poznal jednu moc chytrou a krásnou slečnu o které lze říci, že je ta snová. Od té chvíle se začaly dít divnosti a i já sám sobě se divný začal zdát. Vše mi šlo s lehkostí peří, byl jsem šťastnější, věděl jsem jak na věc, a prožíval svá stejná rána, což pro mě byla stejná rána jako když mě jaro naladilo ke skvělé smělosti. Bohužel však slova poletují a já poznal, že každý máme své. Chvíli mě bylo jen půl a já cítil, že dělám jen věci zbytečné. Má je však myšlenka, že se nelze pořád skrývat a minulostí se toulat, proto když přijdou Máje je potřeba udělat něco jen tak lehkovážně nerozvážně. Třeba se motat v mezikruží, kde mi hlavou plavou myšlenky o tom, co se všechno může stát… třeba pod čarou.

Každé narozeniny zaslouží oslavu, takže i já jednu pořádnou uspořádám. Vystoupí na ní mimové, pracovnice švédských aerolinií, břichomluvci, lední medvídci, tramvaje, zapomenuté klíče, můj ručník, filozofové, básníci, politologové, Václav Klaus, Woody Allen a mnoho dalších. Prostě budou tam všichni a všechno. Dokonce i město Brno na mou počest odpálí nějaký ten ohňostroj. Celá akce bude ukončena přesně o půlnoci na Náměšti Svobody, kde všichni účastnici oslav budou hromadně napodobovat pažitku.

Pozn.
Věhlas mého blogu se dostal i mezi intelektuální kruhy. Filozofický časopis Dřeváček, jenž na základě metafyziky obhajuje potřebu výroby dřevěných loutek, o mně napsal tuhle recenzi:

Hájek si v rovině syžetu pohrává s řadou konotačních vrstev a symbolických motivů. Uzavřeností a zacyklením příběhů stvrzuje vyšší řád života a v užívání hravých slovních spojení odkazuje k vyššímu systému bytí. Snovost a nekomplikovanost vlastního autorova života je ve vyprávění občas kontaminována záblesky syrové reality. V prostoupení obou pohledů a filozofie bytí se pak formuje zvláštní kadlub nereálné reality…

A kdo je potom ten divný?