Marnosti

Poslední dobou trávím svůj čas děláním marností a tak jsem z toho všeho už docela otrávený. Trochu přemýšlím, že by bylo fajn mít svou „light“ verzi. Takový light Péťa by byl trochu méně ukecaný a jasně by dělal věci, které chce. Bohužel, já jsem jen v plné verzi, plný svých marností.

Uvažoval jsem o tom, že bych si místo psaní blogu udělal vlastní webové stránky a to kvůli tomu, abyste mě mohli poznat i z trochu jiné stránky. Zjistil jsem však, že tvorba internetových stránek určitě není moje doména. Jo, i v tomhle jsem marný.

Taky jsem zkoušel žonglovat se třemi pěkně tvarovanými pomeranči. Po třech hodinách usilovného tréninku (nepočítaje v to malé zdřímnutí a házení ponožek po plyšovém medvídku) jsem konečně zaznamenal jistý úspěch. V následné euforii jsem jeden z pomerančů snědl. Neuvědomil jsem si však, že tento „akt“ ukončil možnost dalšího trénování. Náhradní „banánová“ varianta už byla jen marnou snahou.

Konečně jsem navštívil zoo a zhlédl, zde už tolikrát probírané, lední medvídky. Medvídci byli fajn, ale osobně mě více zaujaly trochu smutné opičky a taky jeden velice sympatický poník. Zvířátka byla fajn, ale mám pocit, že celý výlet jen znova potvrdil mé marnosti, jelikož jsem až příliš pozdě přišel na to, že jsem zase udělal (či teď spíše neuděl) strašnou pitomost. Takže se teď cítím jak kolega medvěd dole na obrázku.