Hodně lidí tvrdí, že je dnes, jestli ne dnes tak minulý týden určitě, život strašně nezdravý. Podle mě je život skvělý, a to už od narození. Když se to tak vezme, má narození docela dlouhodobé následky. Pro většinu lidí až do smrti. Je to zvláštní, narodíte se, vyrostete, zestárnete, a to přesto, že to ani moc neplánujete. Teda, jestli je žití nezdravý, co potom umírání?
Narození je konec, ale i začátek v jednom. Škoda, že to tak nefunguje i s čokoládou. Přemýšlel jsem o tom, co by kojenec řekl mamince při kojení, kdyby mohl mluvit. Podle mě asi něco jako „já z tebe rostu mami“. Po dalším uvažování se mi to však jeví jako nereálné, jelikož s plnou pusou se přece nedá mluvit.
Po knize mrtvých (čti domácí lékař) jsem doma objevil i knihu, která popisuje, co by mělo dítě umět v jednotlivých fázích svého života. Musím uznat, že ty děti jsou v porovnání se mnou geniové. Nějak mě to přivedlo na myšlenku, že mít děti nebude úplně strašná věc (i když mýt děti bude trochu horší). Asi si v budoucnu nějaké to dítě pořídím, nejlíp tak tři. Chci totiž mít od každého jedno.
Zdá se mi, že svůj život jako ve snách prožívám. Podle mě je snění zábavné. Někdy mi ani nic jiného než snít nezbývá (třeba teď sním zbytky od oběda). Ale pamatujte, že i když jste ve snění vysoko nad zemí, stále musíte být nohama pevně na zemi. Takže lidi sněte, jelikož když nesníte, lehce se dostanete do nesnází…
Fascinován životem, smrtí, kojenci, kojícími ženami (říká se kojičky?), sněním a čokoládou jsem úplně zapomněl, že jsem chtěl zhodnotit další rok na VŠ. Takže ve zkratce – studijní úspěchy, osobní neúspěchy, návštěva ZOO – docela povedený rok. Stejně mám pocit, že čím míň mě zajímá kam se dostanu, tím víc mě zajímá jak se tam dostanu…
Žádné komentáře:
Okomentovat