Jiné významy

Vždycky když sedím ve stojícím vlaku, tak mě naštve, když se rozjede vedlejší vlak a já zjistím, že stále stojíme (i když já sedím). Co když i my jen stále stojíme a jediné co se pohybuje, je svět kolem nás. A navíc, všechno to pohybování je jen náhoda. Jen teď doufám, že se ke mně „náhodou“ dostane banán z ledničky.

Zase řeším malé „zvířecí“ dilema. Teď už žádní broukající si brouci, ale docela závažná otázka. Zjistil jsem totiž, že existuje rys ušitý. To by mě teda zajímalo, kdo toho rysa ušil? I když být ušitý, je pro rysi zásadní rys – vytváří jim totiž jejich typický obrys.

Přišel jsem na to, že ze mě stár asi nikdy nebude. Jednak jsem pořád docela mlád, ale hlavně jsem Hájek, což je velmi blízko k tomu, aby šlo všechno moje snažení do háje. Vlastně mě nad vodou drží jen jedno písmenko. Zkrátka musím se raději držet zkrátka.

Vždycky když se nám někdo líbí, máme chuť se ho dotýkat. Já s tím mám problém, jelikož bych se tím nerad těch dotyčných dotknul. Jsem tak z toho trochu zkoprnělý a to přesto, že kopr vůbec nejím. Avšak, když už se někoho dotknu jsem jak oheň. Ten taky když chytne, tak nepustí…

Když někde chytnete mykózu, tak si můžete říct, že je to na houby, a že vás potkala taková malá zhouba. Když ale toho máte dost, je problém se z toho dostat. Raději už končím. Vlastně ještě něco. Dříve než došlo na Harrisona Forda, se ke mně banán přece jen náhodou dostal. Mňamka…


Pozn.
Remixy od neznámé(ho) a Maggi – neznámé maggi(?) – jsou dost dobrý, a proto speciálně pro ně zveřejňuji další ukázku mého umění. Jen prosím ostatní, aby se na obrázek nekoukali…

Tahle malba se jmenuje "Utrpení Sněhuláka" a alegoricky zobrazuje těžký život sněhuláků v mírném klimatickém pásmu. Druhým motivem obrázku je i sžíravý pohled sněhuláka na zimní hotelový provoz.