Uvědomil jsem si, že když jsem s někým ve stanu a ten dotyčný usne, tak jsem pak ve stanu úplně sám. No nic, jelikož jsem se právě vrátil z Rock for people, nebude to dneska jen mé obyčejné blábolení. Bude to jen blábolení. Takže čtěte jak jsem poslouchal.
Zajímavá byla už cesta do Hradce. V kupéčku, ve kterém bylo strašné vedro, s námi seděla poměrně ošklivá paní, které neustále padalo ramínko. Myslím si, že jen kolektivní vůle kupé udržela ramínko na svém místě. V Pardubicích jsme pak úspěšně přestoupili do dalšího vláčku. Nejhorší cesta však byla busem z nádraží v Hradci na letiště. Ve třiceti stupních v narvaném busu je opravdu veselo. Docela jsem se zpotil, i když při stavbě stanu jsem se dokonce i zapotil.
Na místě mě nemile překvapilo, že prodávají několik jídel ve kterém jsou fazole, což v kombinaci se spolunocležníkem, jehož nejoblíbenějším jídlem jsou fazole v mnoha variacích, slibovalo poměrně „výbušný“ festival. Taky mě fascinuje kolik malých dětí jezdi s rodiči na Fesťáky. Bylo by zajímavé jít s miminkem třeba za Enter Shikari a říct: „Ahoj, podepíšete se mi na miminko?“
První kapela, na kterou jsem šel, byl Priessnitz. Kromě Děláže ale nehráli žádnou z mých oblíbených písniček. Ani Děláže mě nějak nenadchlo, ono zpívat si „dělá že, dělá že, že se zajímá…“ mi až nepříjemně připomnělo jednu slečnu z Brna. Po Priessnitz jsem zkoukl Flogging Molly (neznám ale dobrý), Sunshine (solidní), kousek J. Uhlíře a Southpaw (nehráli Toi Toi song !), no a pak už jsem šel čekat na Kaiser Chiefs.
Kaiser Chiefs byli skvělí, na živo se mi líbí ještě víc než Franz Ferdinand (v mých příčkách se asi něco vzpříčí). Ani docela silný déšť mi nezabránil prozpívat a proskákat celý jejich set (no kromě 3 nových songů). A Angry Mob je naprosto skvělá věc, i přesto že nejsem „angry“ ani „mob“. Hodně lidí přišlo na Ruby (nejznámější písnička), nevím proč, ale připadala mi z celého setu nejslabší. Asi jsem trochu naruby. První den mi pak ukončili pohodoví Eggnoise.
Celou noc pršelo, takže druhý den byl ze začátku trochu blátivý. „Blátiví“ byli i někteří naší sousedé ve stanovém městečku – několik pankáčů, dvoumetrový plešoun (radši jsem se nepokoušel o mé oblíbené vtípky o pleškách) či polské fanynky The Offspring. Co se týká hudby, byl druhý den ve znamení právě The Offspring. Já je moc nemusím, takže jsem je sledoval jen z dálky a ještě před jejich koncem jsem šel raději čekat na Tatabojs (tradičně skvělí). Kromě nich jsem si prozpíval i sety Kryštofů a Fixy. Fajn byli i Blue Effect, Landmine Spring, Xavier Baumaxa (zajímavá myšlenka o gay sauně), Aneta, Enter Shikari nebo Donots.
Poslední den začal mým nářkem o tom, že bych se rád oholil. Mára (fazolový muž) řekl, že bych se měl spíše nechat ostříhat. Vedle si pak někdo uprdnul. To pro Máru bylo znamení jít si dát další fazole. Hudebně jsem poslední den prožil spíše na malých pódiích s UDG, Post-it, Imodiem či s Prohrála v kartách. Zajímavý byli i britští Demented are go…
V neděli ráno jsme s vizáží průměrných narkomanů vyrazili směrem domů. Ve vlaku mě kvůli nedostatku spánku napadaly vážně divné myšlenky, které ale už stejně znáte… A vlastně ještě jedna. Když spí mikrofony, říká se tomu mikrospánek?
Zajímavá byla už cesta do Hradce. V kupéčku, ve kterém bylo strašné vedro, s námi seděla poměrně ošklivá paní, které neustále padalo ramínko. Myslím si, že jen kolektivní vůle kupé udržela ramínko na svém místě. V Pardubicích jsme pak úspěšně přestoupili do dalšího vláčku. Nejhorší cesta však byla busem z nádraží v Hradci na letiště. Ve třiceti stupních v narvaném busu je opravdu veselo. Docela jsem se zpotil, i když při stavbě stanu jsem se dokonce i zapotil.
Na místě mě nemile překvapilo, že prodávají několik jídel ve kterém jsou fazole, což v kombinaci se spolunocležníkem, jehož nejoblíbenějším jídlem jsou fazole v mnoha variacích, slibovalo poměrně „výbušný“ festival. Taky mě fascinuje kolik malých dětí jezdi s rodiči na Fesťáky. Bylo by zajímavé jít s miminkem třeba za Enter Shikari a říct: „Ahoj, podepíšete se mi na miminko?“
První kapela, na kterou jsem šel, byl Priessnitz. Kromě Děláže ale nehráli žádnou z mých oblíbených písniček. Ani Děláže mě nějak nenadchlo, ono zpívat si „dělá že, dělá že, že se zajímá…“ mi až nepříjemně připomnělo jednu slečnu z Brna. Po Priessnitz jsem zkoukl Flogging Molly (neznám ale dobrý), Sunshine (solidní), kousek J. Uhlíře a Southpaw (nehráli Toi Toi song !), no a pak už jsem šel čekat na Kaiser Chiefs.
Kaiser Chiefs byli skvělí, na živo se mi líbí ještě víc než Franz Ferdinand (v mých příčkách se asi něco vzpříčí). Ani docela silný déšť mi nezabránil prozpívat a proskákat celý jejich set (no kromě 3 nových songů). A Angry Mob je naprosto skvělá věc, i přesto že nejsem „angry“ ani „mob“. Hodně lidí přišlo na Ruby (nejznámější písnička), nevím proč, ale připadala mi z celého setu nejslabší. Asi jsem trochu naruby. První den mi pak ukončili pohodoví Eggnoise.
Celou noc pršelo, takže druhý den byl ze začátku trochu blátivý. „Blátiví“ byli i někteří naší sousedé ve stanovém městečku – několik pankáčů, dvoumetrový plešoun (radši jsem se nepokoušel o mé oblíbené vtípky o pleškách) či polské fanynky The Offspring. Co se týká hudby, byl druhý den ve znamení právě The Offspring. Já je moc nemusím, takže jsem je sledoval jen z dálky a ještě před jejich koncem jsem šel raději čekat na Tatabojs (tradičně skvělí). Kromě nich jsem si prozpíval i sety Kryštofů a Fixy. Fajn byli i Blue Effect, Landmine Spring, Xavier Baumaxa (zajímavá myšlenka o gay sauně), Aneta, Enter Shikari nebo Donots.
Poslední den začal mým nářkem o tom, že bych se rád oholil. Mára (fazolový muž) řekl, že bych se měl spíše nechat ostříhat. Vedle si pak někdo uprdnul. To pro Máru bylo znamení jít si dát další fazole. Hudebně jsem poslední den prožil spíše na malých pódiích s UDG, Post-it, Imodiem či s Prohrála v kartách. Zajímavý byli i britští Demented are go…
V neděli ráno jsme s vizáží průměrných narkomanů vyrazili směrem domů. Ve vlaku mě kvůli nedostatku spánku napadaly vážně divné myšlenky, které ale už stejně znáte… A vlastně ještě jedna. Když spí mikrofony, říká se tomu mikrospánek?
Žádné komentáře:
Okomentovat