Nějak jsem nachladnul, takže teď nemůžu moc mluvit, což je vzhledem k tomu, že blog píši, vcelku zanedbatelný problém. Problémem spíše je vzít si něco na krk, jelikož doma na krk nic nemáme. Žádné hašlerky, žádné sirupy, a dokonce ani žádné náhrdelníky. Je to docela smutné…
Prázdniny (plniny jak chcete) ubíhají vcelku v pohodě a já mám čas na některé knihy, ke kterým se přes rok nedostanu. Pokud však máte rozečteno několik knížek najednou, hrozí nebezpečí, že se vám začnou plést dohromady. Mně se to stalo s Budoucností svobody od F. Zakarii, Hamletem a pohádkami Walta Disneyho. A jak takové pletení vypadá?
V království, přibližně velkém jako Dánsko (avšak s méně lega), vládne krutý totalitní režim, který splňuje všechny body Linzovi typologie. Revolucionářská skupina vedena demokraticky smýšlející Popelkou se rozhodne odstranit symbol režimu – Velkého osla Ijáčka. Plán se zdaří, Popelka nalije Ijáčkovi jed na uši do očí, a v zemi zavládne svoboda. Po určité době však dochází k problému s tranzici a země se blíží k O´Donellově delegativní demokracii. Vládu nad zemí přebírá populistická skupina „Malých lidí“. Její charismatický vůdce Šmudla zemi pomalu směruje k autoritativní režimu…
Kromě čtení se snažím i trochu pomáhat v domácnosti. Abych se přiznal, moc mi to nejde. Zjistil jsem, že nedokážu dělat více věcí najednou (třeba psát blog a utírat nádobí). To se může docela i hodit, jelikož když budu pořád něco dělat, tak se bude strašně těžce i umírat. Prostě na to nebude čas…
Když už jsem psal o umírání, tak to chce i něco z opačné činnosti, kterou mám přece jen raději. Jedna holka se mě zeptala na to „jak můžu žít“. Odpověděl jsem nějak takhle: „Prostě jsem se narodil, nic špatného jsem tím nemyslel.“ Nevím proč, ale tahle otázka mě donutila přemýšlet o tom, jestli existuje něco dokonalého. Kromě jednoho katalogu na spodní prádlo jsem však na nic jiného nepřišel. Radši bych měl zase něco tiše a líně číst, psát a … utírat?
Prázdniny (plniny jak chcete) ubíhají vcelku v pohodě a já mám čas na některé knihy, ke kterým se přes rok nedostanu. Pokud však máte rozečteno několik knížek najednou, hrozí nebezpečí, že se vám začnou plést dohromady. Mně se to stalo s Budoucností svobody od F. Zakarii, Hamletem a pohádkami Walta Disneyho. A jak takové pletení vypadá?
V království, přibližně velkém jako Dánsko (avšak s méně lega), vládne krutý totalitní režim, který splňuje všechny body Linzovi typologie. Revolucionářská skupina vedena demokraticky smýšlející Popelkou se rozhodne odstranit symbol režimu – Velkého osla Ijáčka. Plán se zdaří, Popelka nalije Ijáčkovi jed na uši do očí, a v zemi zavládne svoboda. Po určité době však dochází k problému s tranzici a země se blíží k O´Donellově delegativní demokracii. Vládu nad zemí přebírá populistická skupina „Malých lidí“. Její charismatický vůdce Šmudla zemi pomalu směruje k autoritativní režimu…
Kromě čtení se snažím i trochu pomáhat v domácnosti. Abych se přiznal, moc mi to nejde. Zjistil jsem, že nedokážu dělat více věcí najednou (třeba psát blog a utírat nádobí). To se může docela i hodit, jelikož když budu pořád něco dělat, tak se bude strašně těžce i umírat. Prostě na to nebude čas…
Když už jsem psal o umírání, tak to chce i něco z opačné činnosti, kterou mám přece jen raději. Jedna holka se mě zeptala na to „jak můžu žít“. Odpověděl jsem nějak takhle: „Prostě jsem se narodil, nic špatného jsem tím nemyslel.“ Nevím proč, ale tahle otázka mě donutila přemýšlet o tom, jestli existuje něco dokonalého. Kromě jednoho katalogu na spodní prádlo jsem však na nic jiného nepřišel. Radši bych měl zase něco tiše a líně číst, psát a … utírat?
Žádné komentáře:
Okomentovat