Nemám rád, když se mě někdo zeptá: „Co tím myslíš?“ Existuje už jen jedna otázka, která mě dokáže popíchnout více a to: „Dáš mi kousnout?“ Musí všechno co říkám (píšu), dávat smysl? Já chci dávat i nesmysly. Ne, že bych je poslední dobou nedával, jen mám zkrátka pocit, že myslím rychleji než mluvím (píšu). Chápete?
Tohle je první hlupota, kterou píšu v kavárně. Potřeboval jsem změnit prostředí, abych získal nové inspirace. Nechci totiž krást ze svých dosavadních krás. Jo, a taky už jsem strašně dlouho neměl banánové frapé. Inspirace jsem se nakonec dočkal, ale z jiných míst než bych očekával. Vedle sedí nějaká holka s klukem a pořád se k sobě tulí. Ne, že bych je šmíroval, ale docela hlasitě se spolu baví. Ta holka tomu klukovi řekla, že by ho láskou snědla. Podle mě to není moc dobrý, jelikož by ji přece mohl ležet v žaludku.
Štvou vás reklamy, který nám strkají do schránek? Dneska jsem narazil na jednu hodně zvláštní. Už mě nepřekvapí výhodné nabídky čehokoliv – třeba dítě zdarma – ale dneska jsem byl docela zaražený. V jednom letáčku stálo „Roztomilá postel“. Postele přece nejsou roztomilé. V posteli spíme, jíme, občas se tam opevníme, ale říkat o „ní“, že je roztomilá, je divný. Roztomilé jsou přeci zvířátka, děti nebo já…
Byl jsem v Levných knihách a narazil na životopis jedné herečky-zpěvačky. Já bych se svým životním příběhem v Levných knihách skončit nechtěl. To bych asi nesnes. Na druhou stranu bych snes, že by o mě vyšla kniha. Ta by však byla tak tlustá, že bych jí nejspíš neunes. Promiňte, nechal jsem se tím trochu unést.
Když už jsem u životního příběhu, znova jsem uvažoval o tom, kde jednou skončím. Nejšťastnější by byla práce v továrně na kliky, jelikož bych měl pořád kliku. Taky být boss v továrně na sušenky by byla docela sladká práce. Nebo se stanu malířem a budu malovat holky. To bych mohl holkám říkat: „Ahoj, hodíš se mi do rámu.“
Dozvěděl jsem se, že mi prý chybí nadhled. Asi to tak bude, protože výšky moc nemusím. Proto mi nevadí, když o mně lidé tvrdí, že jsem přízemní typ. Mají pravdu, i když ve skutečnosti bydlím ve 2. patře.
Mám rád jednu zem, ač poměrně daleko, je mi blízko. Tahle země dala Zemi fotbal, Shakespeara, chlapíky v sukni nebo britpop. Je zvláštní, že je to ostrov a přitom tam lidé žijí na pevnině. Jo, je to Velká Británie. Poslední dobou mám pocit, že se začínám trochu opakovat, proto na chvíli přestanu vydávat své krásy, abych poznával jiné krásy. Ale nebojte, nejspíš napíšu něco živě, že Péťa stále živ je. Zatím se mějte a třeba i remixujte.
Když tu teď nebudu, budete vidět věci z nějaké lepší stránky?
Tohle je první hlupota, kterou píšu v kavárně. Potřeboval jsem změnit prostředí, abych získal nové inspirace. Nechci totiž krást ze svých dosavadních krás. Jo, a taky už jsem strašně dlouho neměl banánové frapé. Inspirace jsem se nakonec dočkal, ale z jiných míst než bych očekával. Vedle sedí nějaká holka s klukem a pořád se k sobě tulí. Ne, že bych je šmíroval, ale docela hlasitě se spolu baví. Ta holka tomu klukovi řekla, že by ho láskou snědla. Podle mě to není moc dobrý, jelikož by ji přece mohl ležet v žaludku.
Štvou vás reklamy, který nám strkají do schránek? Dneska jsem narazil na jednu hodně zvláštní. Už mě nepřekvapí výhodné nabídky čehokoliv – třeba dítě zdarma – ale dneska jsem byl docela zaražený. V jednom letáčku stálo „Roztomilá postel“. Postele přece nejsou roztomilé. V posteli spíme, jíme, občas se tam opevníme, ale říkat o „ní“, že je roztomilá, je divný. Roztomilé jsou přeci zvířátka, děti nebo já…
Byl jsem v Levných knihách a narazil na životopis jedné herečky-zpěvačky. Já bych se svým životním příběhem v Levných knihách skončit nechtěl. To bych asi nesnes. Na druhou stranu bych snes, že by o mě vyšla kniha. Ta by však byla tak tlustá, že bych jí nejspíš neunes. Promiňte, nechal jsem se tím trochu unést.
Když už jsem u životního příběhu, znova jsem uvažoval o tom, kde jednou skončím. Nejšťastnější by byla práce v továrně na kliky, jelikož bych měl pořád kliku. Taky být boss v továrně na sušenky by byla docela sladká práce. Nebo se stanu malířem a budu malovat holky. To bych mohl holkám říkat: „Ahoj, hodíš se mi do rámu.“
Dozvěděl jsem se, že mi prý chybí nadhled. Asi to tak bude, protože výšky moc nemusím. Proto mi nevadí, když o mně lidé tvrdí, že jsem přízemní typ. Mají pravdu, i když ve skutečnosti bydlím ve 2. patře.
Mám rád jednu zem, ač poměrně daleko, je mi blízko. Tahle země dala Zemi fotbal, Shakespeara, chlapíky v sukni nebo britpop. Je zvláštní, že je to ostrov a přitom tam lidé žijí na pevnině. Jo, je to Velká Británie. Poslední dobou mám pocit, že se začínám trochu opakovat, proto na chvíli přestanu vydávat své krásy, abych poznával jiné krásy. Ale nebojte, nejspíš napíšu něco živě, že Péťa stále živ je. Zatím se mějte a třeba i remixujte.
Když tu teď nebudu, budete vidět věci z nějaké lepší stránky?
2 komentáře:
Proc ji mas rad?
To je na delší rozbor. Ve zkratce, z Anglie jsou mé oblíbené kapely, moji oblíbení spisovatelé, no a taky mám slabost pro takové ty černé ovce. A mám rád déšť.
Okomentovat