První srpnová

Jsem zpět. To je ale nejspíš jasný, když to teď čtete, no a ostatnímu zbytku světa je to jedno, ale stejně jsem si to chtěl napsat. Taky jsem si teď uvědomil, že je to první hlupota, kterou píšu v srpnu, ale to už je z názvu taky patrný. Nějak nejsem ve formě. Když prožijete 17 dní sami(y),tak vám z toho taky začne trochu hrabat a začínáte přemýšlet o divnostech.

Nepotvrdila se mi teorie, která tvrdí, že mořskou nemoc přenášejí ryby. Ty lítací. Dával jsem dobrý pozor, aby na mě nějaká ryba nekýchla, ale přesto mi bylo dost blbě. Proto jsem šel do dětského koutku, kde jsem koukal na to, jak nějaký kojot chytal strašně rychlou kachnu, což zpětně hodnotím za jeden z nejlepších životních zážitků.

Realita je zvláštní. Může být tvrdá, snová, růžová nebo virtuální. Ve skutečnosti je možná i skutečná. Podle jedněch ji chybí obsah, podle druhých zase substance, podle třetích je moc hlasitá. Já se v pohledu na realitu ztotožňuji s realitou takovou, jakou ji popsal Heidegger. Jen ta moje je trochu menší a barevnější.

Trochu jsem uvažoval o různých sektách a náboženstvích (nábomužstvích?). Proč jsou všichni přesvědčeni, že mají jen svou jedinečnou pravdu? Jestli se někdy ukáže, že ti nebo oni mají pravdu, to pak budou moci zadarmo do kina? Proč přesvědčovat někoho o tom, že prvotní příčenou je Bůh, Alláh, Ráma nebo třeba silný vítr? A co když svět vznikl jen proto, že někde něco upadlo? Já podstatu světa nehledám (nešířím), jelikož k tomu nemám dostatečné kompetence. Jak mám poznávat vesmír, když se nevyznám ani ve svém šuplíku na ponožky?

Přemýšlel jsem i o svém psaní a došel k závěru, že není problém něco napsat, problém je si nějaký svůj text oblíbit. Na mém psaní je zvláštní, že je to naprosto zbytečná činnost, která postrádá jakýkoliv smysl. Ne, že by žádný smysl neměla, jen ho postrádá. A to je docela zábavné. Výhodou taky je, že veškeré texty jsou virtuální, i když skutečné, což je fajn, jelikož s opravdovými knížkami je docela dost papírování. Znám se, a tak je lepší se občas opakovat, než se na dobro (zlo?) pakovat.

Dneska je opravdu zvláštní den. Zjistil jsem, že je ze mě zase házenkář (viz odkaz), na trati, po které jsem před 10 hodinami jel, spadl most a navíc začíná olympiáda, kterou budu sledovat, ale s odznáčkem Tibetu na tričku (můj mini protest, abych byl „in“). Všechno je to zvláštní. A to jsem chtěl psát o úplně jiných věcech. Třeba o tom, že jsem v zoo pochopil, že buď nejsem člověk nebo člověk není pánem tvorstva.