13. srpna 2008

Mezivážení

Vždycky jsem dělal, a stále dělám, hodně věcí najednou (něco i nadvakrát), a přestože to někdy drhne, vždy to zvládnu. Většinou dost se štěstím. Jednou však musí přijít okamžik, kdy to nevyjde. Bohužel se to stalo někde, kde jsem to nečekal. Letos jsem měl povolenou svou dovolenou, která byla dříve dlouho zakázaná, jenže se to nějak divně zvrhlo a místo měsíce skvělých plnin zbylo jen 17 dní prázdnin. Snad se poučím a nebudu už tak lehkovážný.

Všimli jste si někdy, že když jste vážní, lidi si vás víc váží a víc vás berou. Naopak, když jste směšní a děláte si ze všeho legraci, tak vás moc neberou, a to přesto, že to myslíte vážně a většinou i vážíte stejně. Jako by byla vážnost nutně v protikladu se směšností. Myslím si, že lidi by se neměli bát být směšní. U mě je to například jediná možnost, jak být alespoň trochu prospěšný. Pořád tak platí, že je docela vážné nebrat se vážně. Samozřejmě to neplatí, pokud vážíte přes 150 kilo, to už vážné být může.

Ještě něco k házené. Jsme Baník Havířov, ale trénujeme v Karviné, budeme hrát v Karviné, a více než polovina týmu je z Karviné. Pořád mi na tom něco nesedí. Taky je zvláštní, že z týmu znám asi pět lidí. Navíc jsem nejmladší, nejmenší, nejlehčí (nevážil jsem to, ale asi to tak bude) a znám nejméně sprostých slov. Taky jsem chtěl napsat, že jsem nejhezčí, nejchytřejší a nejmilejší, ale vypadalo by to divně... Když už píšu, že mi něco nesedí, tak mi nesedí ani dres. Hrát v dresu XXL bude vážně obtížné, hlavně když mi rukávy končí v půlce loktů. A ještě něco k mým nej. Jsem rád, že nemám nejmenší… (ehm,červenám se) ego. Asi budu muset zvážit svůj další přístup.

Aby to tu nebylo tak vážné, rozdělím se s vámi, váženými čtenáři, o můj vlastní recept. Budete potřebovat vanilkovou zmrzlinu, lentilky, gumové medvídky, nutellu a mixér. Všechny ingredience nasypte do mixéru a mixujte. Výsledné „něco“ pak zkonzumujte, pít se to kvůli medvídkům a lentilkám moc nedá – je to prostě hustý. Můžete to lokat, ale byl bych nerad, kdyby se z toho stala jen taková lokální záležitost. Dále upozorňuji, že konzumací překročíte doporučenou denní dávku cukru asi o půl roku. Alespoň si pak můžete říct, že máte sladký život.

Pokud jste dneska všechny mé výlevy zvládli až dokonce tak vězte, že si vás opravdu vážím. Pokud jen náhodou čtete tenhle odstavec, tak si raději rozvažte další čtení. A psát lidem, kteří nic nečtou, je asi zbytečné. Vlastně ještě jedna rada. Dávejte si pozor na váhající lupiče, jelikož se asi nějak přemnožili. Proč by si jinak tolik lidí hlídalo váhu?

1 komentář:

Štěpánka Ištvánková řekl(a)...

pán prostě rád slovíčkaří, ale dostal mě :D