Okouzluje nás hodně věcí, třeba kouzlení s písmenkem O. Špatný není ani líbání, matematika, filozofie, politologie, poezie, ženský plážový volejbal, či pasterizace mléka. Většinou je to dost subjektivní. Ačkoliv považuji subjektivitu za objektivní, napíšu něco o tom, co okouzluje mě. Dopředu se omlouvám, protože budu dost subjektivní, jelikož já bývám „objektivní“ jen při focení…
Přišel jsem na člověka, ze kterého bych si srandu raději nedělal. Já si rád vystřelím z kohokoliv, ale střílet si z Kateřiny Emmons by mohlo být nebezpečný. Vždyť by mě mohla i zastřelit. To bych asi nepřežil. I tak mě okouzlila, je pěkná, chytrá, zlatá a vdaná. Vzdávám to.
Stále jsem okouzlen matematikou a možná stále i matematičkou. Je fajn, když víte, že matematika s vámi počítá. Matematika přece musí být zábavná, když v ní můžeme podezřívat z extrému, ztrácet v meziprostorech, lovit v množinách, či hledat průniky. Jediné co v matematice nerad je geometrie. I když i mně se občas něco pěkně rýsuje…
Mým kouzlením jsem přišel na to, že Ohmův zákon lze aplikovat i na vztahy mezi lidmi. Mezi holkami a kluky je vždy nějaké napětí, po uběhlém čase, kratším či delším, vzniká určitý náboj, a pokud to nevyjde, dochází i na odpor. Docela zábavné ne? Jen bych to ještě moc nerozšiřoval. Může se stát, že potkáte někoho, kdo se vám líbí, a ten vám to pak klidně spočítá…
Když už jsem u vztahů, tak kouzelné může být i líbání. Líbání je zábavné a taky je to jedna z mnoha věcí, které mě baví, a které mi moc nejdou. Nejraději mám ten pocit druhého jazyku. Někdy, když jím hodně zmrzliny a trochu mi namrzne jazyk, tak mám stejný pocit. Co je lepší zmrzlina nebo líbání? A proč to nezkoušet naráz?
Poslední skutečnost mě moc neokouzluje (je opak kouzlení koudobření?). Holky, který mám rád, mají rády někoho jiného. Knížky, který si chci půjčit, mají půjčení jiní. A poslední kousek borůvkové buchty, který jsem chtěl sníst, snědl někdo jiný. Snad někdy přijdu na to, co je zatím. Anebo předtím, když už jsem u toho. Jen bych na to chtěl přijít dřív, než mě zase něco doběhne…
Přišel jsem na člověka, ze kterého bych si srandu raději nedělal. Já si rád vystřelím z kohokoliv, ale střílet si z Kateřiny Emmons by mohlo být nebezpečný. Vždyť by mě mohla i zastřelit. To bych asi nepřežil. I tak mě okouzlila, je pěkná, chytrá, zlatá a vdaná. Vzdávám to.
Stále jsem okouzlen matematikou a možná stále i matematičkou. Je fajn, když víte, že matematika s vámi počítá. Matematika přece musí být zábavná, když v ní můžeme podezřívat z extrému, ztrácet v meziprostorech, lovit v množinách, či hledat průniky. Jediné co v matematice nerad je geometrie. I když i mně se občas něco pěkně rýsuje…
Mým kouzlením jsem přišel na to, že Ohmův zákon lze aplikovat i na vztahy mezi lidmi. Mezi holkami a kluky je vždy nějaké napětí, po uběhlém čase, kratším či delším, vzniká určitý náboj, a pokud to nevyjde, dochází i na odpor. Docela zábavné ne? Jen bych to ještě moc nerozšiřoval. Může se stát, že potkáte někoho, kdo se vám líbí, a ten vám to pak klidně spočítá…
Když už jsem u vztahů, tak kouzelné může být i líbání. Líbání je zábavné a taky je to jedna z mnoha věcí, které mě baví, a které mi moc nejdou. Nejraději mám ten pocit druhého jazyku. Někdy, když jím hodně zmrzliny a trochu mi namrzne jazyk, tak mám stejný pocit. Co je lepší zmrzlina nebo líbání? A proč to nezkoušet naráz?
Poslední skutečnost mě moc neokouzluje (je opak kouzlení koudobření?). Holky, který mám rád, mají rády někoho jiného. Knížky, který si chci půjčit, mají půjčení jiní. A poslední kousek borůvkové buchty, který jsem chtěl sníst, snědl někdo jiný. Snad někdy přijdu na to, co je zatím. Anebo předtím, když už jsem u toho. Jen bych na to chtěl přijít dřív, než mě zase něco doběhne…
1 komentář:
můj kamarád zase převáděl na vztahy - mechanické vlnění...
Okomentovat