Na tenhle semestr jsem si zapsal dramatickou výchovu (rád bych se stal loutkovým hercem, nebo alespoň loutkou). Problém je, že se jedná o předmět z pedagogické fakulty, a i když jsem myslel, že pajdák znám, učebnu 19 jsem najít nemohl. Nakonec, po půlhodině zmatečného bloudění, jsem si uvědomil, že jsem ve špatný budově. Na začátek to tak bylo dramatičtější, než bych očekával. Jelikož další přednášku mám až večer „doma“ na FSS, rozhodl jsem se, že zajdu okouknout místní knihovnu (čti holky), kde jsem se začetl do působivého vydání National geographic.
Jeden z článku byl o myšlení zvířat. Věděli jste, že sloni poznají sami sebe v zrcadle, že ovce rozeznají lidské obličeje, že sojky ví, že jiné sojky kradou, nebo že se samečci jedno druhu rybiček „přestrojují“ za samičky, aby se dostali k potravě? Nejvíc mě však zaujala část o jednom papouškovi. Ten si totiž uvědomoval smysl nuly, i když neuměl říct „sedm“ (to já měl vždy problémy s devítkou), chápal význam některých slov, které opakoval, znal i barvy. Taky mě zaujalo, že papoušci nedokáží říct „ba“, protože nemají rty. Život bez „ba“ musí být krutý.
Kvůli článku jsem si uvědomil i jednu nepříjemnou skutečnost. Víte, že určité dovednosti, jako třeba dobrá paměť, chápaní gramatiky a symbolů, uvědomování si sebe samého, chápání motivace ostatních jedinců, napodobování druhých, tvořivost, jsou považovány za klíčové znaky vyšších duševních schopností? A že se s některými můžeme setkat i u zvířat? A věděli jste, že já většinu z nich postrádám?
Další článek byl o obrovském urychlovači částic pod Ženevou, pomocí něhož se vědci snaží odhalit tajemství vesmíru. Já sám jsem už některé své „vesmírné“ teorie publikoval, proto je teď na čase, konfrontovat je s názory vědců. Ti totiž stále nedokáží vysvětlit několik výrazných záhad týkajících se vesmíru – jeho vznik, působení jeho sil, oblíbenost opery...
Jeden ze závěru, vyplívající z výzkumu, se týká toho, že kosmos, který vidíme, byl menší než atom. I přesto však byl zábavnější než většina pořadů v televizi. Zajímavý je i samotný vznik vesmíru. Teorie velkého třesku nám říká, že známý vesmír kdysi neměl vůbec žádné dimenze – žádné nahoře a dole, žádné vlevo ani vpravo, žádné plynutí času, dokonce byl problém nakoupit si v neděli. Zajímavé také je, že podle vědců by měl být vesmír prázdný (vyváženost hmoty a antihmoty). Je však plný hvězd, planet a lidí nabízejících výhodné tarify volání...
Já jsem zvídavá bytost, proto mě zajímá, co se děje v hlavách zvířat, snažím se pochopit mechanismy života a vesmíru, hledám smysl pantomimy, či se pokouším najít učebnu dramatické výchovy. Když se nad tím vším zamyslím, napadá mě, že základní otázky o našem vesmíru by měli znít: „Co je to za místo?“ a „Kde se tu dá nejlíp zaparkovat?“
Jeden z článku byl o myšlení zvířat. Věděli jste, že sloni poznají sami sebe v zrcadle, že ovce rozeznají lidské obličeje, že sojky ví, že jiné sojky kradou, nebo že se samečci jedno druhu rybiček „přestrojují“ za samičky, aby se dostali k potravě? Nejvíc mě však zaujala část o jednom papouškovi. Ten si totiž uvědomoval smysl nuly, i když neuměl říct „sedm“ (to já měl vždy problémy s devítkou), chápal význam některých slov, které opakoval, znal i barvy. Taky mě zaujalo, že papoušci nedokáží říct „ba“, protože nemají rty. Život bez „ba“ musí být krutý.
Kvůli článku jsem si uvědomil i jednu nepříjemnou skutečnost. Víte, že určité dovednosti, jako třeba dobrá paměť, chápaní gramatiky a symbolů, uvědomování si sebe samého, chápání motivace ostatních jedinců, napodobování druhých, tvořivost, jsou považovány za klíčové znaky vyšších duševních schopností? A že se s některými můžeme setkat i u zvířat? A věděli jste, že já většinu z nich postrádám?
Další článek byl o obrovském urychlovači částic pod Ženevou, pomocí něhož se vědci snaží odhalit tajemství vesmíru. Já sám jsem už některé své „vesmírné“ teorie publikoval, proto je teď na čase, konfrontovat je s názory vědců. Ti totiž stále nedokáží vysvětlit několik výrazných záhad týkajících se vesmíru – jeho vznik, působení jeho sil, oblíbenost opery...
Jeden ze závěru, vyplívající z výzkumu, se týká toho, že kosmos, který vidíme, byl menší než atom. I přesto však byl zábavnější než většina pořadů v televizi. Zajímavý je i samotný vznik vesmíru. Teorie velkého třesku nám říká, že známý vesmír kdysi neměl vůbec žádné dimenze – žádné nahoře a dole, žádné vlevo ani vpravo, žádné plynutí času, dokonce byl problém nakoupit si v neděli. Zajímavé také je, že podle vědců by měl být vesmír prázdný (vyváženost hmoty a antihmoty). Je však plný hvězd, planet a lidí nabízejících výhodné tarify volání...
Já jsem zvídavá bytost, proto mě zajímá, co se děje v hlavách zvířat, snažím se pochopit mechanismy života a vesmíru, hledám smysl pantomimy, či se pokouším najít učebnu dramatické výchovy. Když se nad tím vším zamyslím, napadá mě, že základní otázky o našem vesmíru by měli znít: „Co je to za místo?“ a „Kde se tu dá nejlíp zaparkovat?“
2 komentáře:
tak trochu mimo...chtěla jsem se zeptat jaké je Brno jako město pro studenty ?
Veskrze sympatický
Okomentovat