Brzo začne nový akademický rok, ve kterém možná udělám zásadní krok v pokroku mého vzdělání. Když se mi povede, tak se konečně stanu vším - možná relativně šťastný, možná přitažlivější, žádaný a krásný, možná i obdivován v očích půvabných dam. Možná mě čeká i nebezpečí, i když já bych radši, aby mě čekalo jen nebe (teď jsem trochu v (po)Klusu). Nebo jen zas budu sám, ale s diplomem. Což už bude můj druhý. První jsem získal v deseti za plavání – 3. místo na 100 metrů prsa přípravek okresu Karviná
Když jsem chodil na základku, tak jsem období konce prázdnin nesnášel. A to hlavně, když jsem míjel papírnictví (zrádci). Nelze říct, že bych se školy bál, propadnutí mi nikdy nehrozilo, jen jsem chtěl mít delší prázdniny. Teď bych je chtěl mít spíše kratší, jelikož mi propadnutí hrozí. Propadnutí depresím. Už se opravdu těším do školy na přednášky, kolegy, kolegyně, knihy, tramvaje, na psaní bakalářky… Pomalu se tak projevují mé školní potřeby a to ani pravítko nenapraví. No to se mi to zase rýsuje.
Docela se těším i na nové spolubydlící. Zatím jsem měl vždycky štěstí. No uvidím, možná i uslyším, cítit bych ale nechtěl. Nejspíše se nesplní moje přání, abych měl za spolubydlu Tomáše Rosického. To bych pak mohl říkat, že mám Rosu na kolejích. Asi bych ho i stíral. Stejně je zvláštní, že začnu už třetí rok na výšce. Je podivné, že na nížkách jsem nikdy moc talentu neprokazoval. Třeba ve školce jsem měl strašlivé problémy s legem. A tuhle ztrátu už nikdy nedoženu. Asi nemám tu správnou potřebu.
Na konec jeden námět na pohádku. Na Ostrově Zoufalství (název klame – nejedná se o ostrov, ale poloostrov) žije začarovaná princezna, která je napůl člověk a napůl velbloud – podélně. To ji značně komplikuje život (nemůže si vzít půjčku v bance). Jediná možnost jak se kletby zbavit je absolvování kurzu „Estonsky rychle a snadno“, to se však princezně hnusí. V jiném království žije, v krásném a honosném skákacím hradě, začarovaný princ. Princ nemůže chodit a musí všude doskákat. Taky ho trápí vysoké nájemné… V tomhle bodě jsem ztratil pointu, takže nevím jak dál. Pokud někoho něco napadne, tak mi to prosím napište. Samozřejmě vám vaše nápady ukradnu a budu je vydávat za své.
Když jsem chodil na základku, tak jsem období konce prázdnin nesnášel. A to hlavně, když jsem míjel papírnictví (zrádci). Nelze říct, že bych se školy bál, propadnutí mi nikdy nehrozilo, jen jsem chtěl mít delší prázdniny. Teď bych je chtěl mít spíše kratší, jelikož mi propadnutí hrozí. Propadnutí depresím. Už se opravdu těším do školy na přednášky, kolegy, kolegyně, knihy, tramvaje, na psaní bakalářky… Pomalu se tak projevují mé školní potřeby a to ani pravítko nenapraví. No to se mi to zase rýsuje.
Docela se těším i na nové spolubydlící. Zatím jsem měl vždycky štěstí. No uvidím, možná i uslyším, cítit bych ale nechtěl. Nejspíše se nesplní moje přání, abych měl za spolubydlu Tomáše Rosického. To bych pak mohl říkat, že mám Rosu na kolejích. Asi bych ho i stíral. Stejně je zvláštní, že začnu už třetí rok na výšce. Je podivné, že na nížkách jsem nikdy moc talentu neprokazoval. Třeba ve školce jsem měl strašlivé problémy s legem. A tuhle ztrátu už nikdy nedoženu. Asi nemám tu správnou potřebu.
Na konec jeden námět na pohádku. Na Ostrově Zoufalství (název klame – nejedná se o ostrov, ale poloostrov) žije začarovaná princezna, která je napůl člověk a napůl velbloud – podélně. To ji značně komplikuje život (nemůže si vzít půjčku v bance). Jediná možnost jak se kletby zbavit je absolvování kurzu „Estonsky rychle a snadno“, to se však princezně hnusí. V jiném království žije, v krásném a honosném skákacím hradě, začarovaný princ. Princ nemůže chodit a musí všude doskákat. Taky ho trápí vysoké nájemné… V tomhle bodě jsem ztratil pointu, takže nevím jak dál. Pokud někoho něco napadne, tak mi to prosím napište. Samozřejmě vám vaše nápady ukradnu a budu je vydávat za své.
1 komentář:
to nájemné by mohl zaplatit zmiňovaný fotbalista :D..jinak velbloud podélně pobavil :D
Okomentovat