Možná by vás mohlo napadnout, že má platonická láska je Platón. Až tak špatně na tom ale nejsem. Platóna moc rád nemám, hlavně jeho podobenství o jeskyni je hloupost. Podle mě člověk, který vyleze z jeskyně a pozná skutečný svět, nestojí o návrat zpět. Spíše by zůstal na povrchu a otevřel si cukrárnu. Taky jeho učení o ideálním státu, ve kterém by měl vládnout ten nejmoudřejší filozof, je podivné. Ještě podivnější je, proč Platón při formulaci této myšlenky pokašlával a významně ukazoval na sebe. Zastánci Platóna by mě mohli nařknout z toho, že moje duše není dostatečně na výši, aby to pochopila. Moje duše opravdu nemá filozofické nadání, to mi však nevadí. Já jsem hlavně rád, že moje duše neuchází.
Takže Platón není moje platonická láska, to však neznamená, že bych žádnou takovou neměl. Je to však už strašně dávno, co jsem ji naposled zahlídl. Kdysi jsem s dotyčnou měl jisté úmysly. Asi v 5. třídě jsem ji vzal za ruku. V 9. třídě jsem to pak zopakoval. Naposledy jsem ji viděl asi před dvěma roky, kdy jsem se letmo zmínil o jejím stehnu. To je vše. Takže nejen má duše, ale i celé mé já nebude ucházející.
Proč se však trápit kvůli jedné holce? Vždyť na světě je spoustu jiných. Určitě víc než je potřeba k přenesení i toho největšího piána. Pokud k tomu připočteme i skutečnost, že se smršťuje vesmír, je třeba občas přistoupit i na kompromisy. Jsou však věci, přes které se u holek nepřenesu. Většinou se jedná o intelektuální problémy, třeba když tvrdí, že nejzábavnější z Přátel je Rachel…
Jelikož je to dnes trochu „filozofické“, tak přidám ještě pár myšlenek. Cestou na trénink jsme vedli „intelektuální“ debatu o tom, zda bychom jako holky nosili tanga. Dopadlo to tak na půl. K zamyšlení je, proč otázce spodního prádla, vždy dochází na půlky? Dále, pokud se smršťuje vesmír, nač se holit? A ještě jedna k Platónovi. Kdyby žil v dnešní době, kde by chodil na jídlo? Divné myšlenky ze sebe vypouštím co? Že bych přece jen byl v něčem ucházející?
Takže Platón není moje platonická láska, to však neznamená, že bych žádnou takovou neměl. Je to však už strašně dávno, co jsem ji naposled zahlídl. Kdysi jsem s dotyčnou měl jisté úmysly. Asi v 5. třídě jsem ji vzal za ruku. V 9. třídě jsem to pak zopakoval. Naposledy jsem ji viděl asi před dvěma roky, kdy jsem se letmo zmínil o jejím stehnu. To je vše. Takže nejen má duše, ale i celé mé já nebude ucházející.
Proč se však trápit kvůli jedné holce? Vždyť na světě je spoustu jiných. Určitě víc než je potřeba k přenesení i toho největšího piána. Pokud k tomu připočteme i skutečnost, že se smršťuje vesmír, je třeba občas přistoupit i na kompromisy. Jsou však věci, přes které se u holek nepřenesu. Většinou se jedná o intelektuální problémy, třeba když tvrdí, že nejzábavnější z Přátel je Rachel…
Jelikož je to dnes trochu „filozofické“, tak přidám ještě pár myšlenek. Cestou na trénink jsme vedli „intelektuální“ debatu o tom, zda bychom jako holky nosili tanga. Dopadlo to tak na půl. K zamyšlení je, proč otázce spodního prádla, vždy dochází na půlky? Dále, pokud se smršťuje vesmír, nač se holit? A ještě jedna k Platónovi. Kdyby žil v dnešní době, kde by chodil na jídlo? Divné myšlenky ze sebe vypouštím co? Že bych přece jen byl v něčem ucházející?
2 komentáře:
nejzábavnější z přátel je Chandler!
Asi jo, i když Fibi...
Okomentovat