Jen vesele?

Tak se mi zdá, že jsou moje poslední hlupoty trochu vážnější (že by za to mohly básničky?). A to vážně nechci. Takže dnešní hlupota bude pouze veselá. A veselé snad budou i ty další. Přemýšlel jsem i tom, že kvůli vážnosti přestanu psát o holkách. To jsem si ale rozmyslel, jelikož by nejspíš klesl počet mých příspěvků, a vy byste si místo pravidelných hlupot, sem tam mohli přečíst nějaký kulinářský recept či řádek smajlíků. Teď už ale jasně, vesele a optimisticky…

Zase jeden podivný sen. Jsem na vysokém kopci, na kterém žádám o ruku nějakou dívku, která dělá stojku. Než mi stačí odpovědět, skutálí se dolů. Najednou prchám před Pražským symfonickým orchestrem, který touží po mém rodném listu. Nevím proč, ale začínám se divoce smát. Smích se následně mění v pláč, který se následně mění v koliku jater. Je mi smutno, přesto nemůžu přestat lechtat tučňáka. Tučňák se mění v učitelku rodinné výchovy, která dokola opakuje: „Musíš třídit čočku, musíš třídit čočku…“ Tak by mě zajímalo, co by tomu asi řekl Freud. Nevím proč, ale taky by mě zajímalo, co by tomu řekl váš kadeřník…

V sobotu se mi stala taková veselá věc. Jelikož mě brzo čeká průběžný test ze stranických systému, tak jsem si řekl, že by nemuselo být špatný začít se učit. Jen jsem si ještě předtím řekl, že by nemuselo být špatný kouknout i na fotbal. Zapnul jsem tedy TV, ale místo fotbalistů na mě z obrazovky vykoukla hlava docenta Kopečka (ano, přednášející stranických systému), který právě komentoval výsledky voleb. Tohle pro mě bylo jasné znamení… znamení přepnout na správný kanál. Teď jen uvažuju, v čem je vlastně pointa tohohle příběhu.

Nakonec, existuje vůbec něco jasnějšího než vesmír a něco optimističtějšího než smrt? Podle některých vědců prý vesmír ani smrt nikdy nepoznáme. Tak mě napadá, pokud jsou smrt a vesmír opravdu nepoznatelné, jak to potom poznáme? Já se smrti nebojím, jelikož vím, že je jednou z mých osvojených vlastností (stejně jako plavání nebo jízda na kole). I když bych byl nerad přitom, až mě jednou potká. A co se týká vesmíru, tak už vím, o co mu se mnou jde. Chce se mě udělat svou součást…