Systematicky chaotická

Zajímalo by mě, jestli v mých hlupotách čtete jen blbosti, nebo v nich nacházíte i nějaké skryté významy, smysly a nesmysly. Je totiž pravda, že já nepíšu moc systematicky, a ani moc tematicky, ve skutečnosti spíše jen chaoticky. Takže bych rád věděl, kolik toho chápete. Chápete?

Je zvláštní, že mě ty nejlepší myšlenky napadají, když dobíhám tramvaj. Dobíhání tramvaje si představte tak, že vycházím z pokoje o pět minut dříve, a pak kvůli tomu čekám déle na zastávce a přemýšlím o tom, proč chodím tak brzo. Hodně věci mě napadá i na přednáškách, takže si místo poznámek z přednášek, píšu hlupoty. Podivné je, že to občas vypadá i naopak. Nejdivnější ale je, že si některé mé hlouposti zapisují i mí kolegové. Jedna nejmenovaná kolegyně, říkejme ji třeba Jitka, nebo J. Kršková, jednu mou myšlenku šířila i mezi další kolegy. To se mi moc nelíbí, protože na to, abych ze sebe dělal pako, nepotřebuju pomoc ostatních. Vystačím si z vlastních zásob…

Jsem pako, to ale neznamená, že bych byl úplně blbej. Třeba bych nikdy nenafotil svý akty, i když by mě asi bavilo fotit akty některých jiných lidí (čti holek). Já bych akty ani nafotit nemohl. Strašně nerad totiž chodím se svou kůží na trh. Snad mě mí milí a laskaví (nebo mlaskaví?) čtenáři chápete. Stejně si myslím, že se občas odhaluju víc, než bych měl. Někdy se dostanu tak daleko, že už začínám unikat i sám sobě. To se pak musím doběhnout…

Nakonec, věděli jste, že lidem, kteří pracuji v sadech se říká „sadisti“? To asi i holkám, který něco hubí (třeba hmyz, potkany, či lidi) říkáme „hubičky“. Připadá mi to smutný, ale zároveň i veselý. Je to asi podobný tomu, když umírá klaun. Stává se i vám (nebo lehá?), že když se dlouho učíte, tak jste pak děsně vtipní? Nebo jste z toho taky trochu sad? No, tohle je prostě má chaotická… A systematická samozřejmě. A co sympatická? Že bych byl systematicky sympatický chaotik?