Čokoláda, počítač, klid a komár, kterému se nemůžu dostat na kobylku (ještě, že tu nemám kobylky). To jsou takřka ideální podmínky pro brainstorming. Nebo brainwashing? Mám v tom zmatek, takže se buď vybouřím, nebo omyju. Pokud následující hlupoty nepochopíte, nevadí, je to normální. Pokud následující hlupoty pochopíte, nevadí, je to normální. A pokud si myslíte, že jste datel, noste přilbu.
Nedávno jsem psal o tom, co jednou řeknu smrti, teď už i vím, co řeknu Bohovi. Nebo Buddhovi, Alláhovi, Krišně, Višně, švédské letušce – prostě nějaké té dokonalé bytosti nad námi. Řeknu: „Tvoje práce je podobná mé, škoda jen, že vůbec netuším, co děláš.“ I když já stále doufám, že mě se smrt týkat nebude. Co tak pozoruju, smrt většinou potkává jen staré nebo tlusté lidi… nebo komáry.
Mám rád snění, ale přicházím na myšlenku, že realita bude asi jediné místo, kde si můžu dát velkou bílou čokoládu s lentilkami. Když teď na čokoládu koukám, připadá mi jako velký bezduchý předmět. Stejně bezduchý jako já v tanečních (navíc s nejapným úsměvem na tváři). Je možné, že se nakonec všechno podobá všemu. Tak mě napadá, je vůbec bytí autentické? A jestli ne, vrátí mi někdy vstupné?
Právě pociťuji existencionální pocit bezúčelnosti (dojedl jsem čokoládu). Proč nemůžu říct to, co chci říct? Chci ji říct: „Pořád na tebe myslím, a vždy když tě potkám, mám chuť tě políbit, anebo jestli ne tebe, tak aspoň někoho jiného.“ Kvůli tomu se pak dostávám do spirály nesmyslných činností, které vždy končí u stejných věcí. Vlastně u nejzajímavějších stejných věcí – těch blonďatých s velkýma očima. Pak ale musím přemýšlet o rozdílu mezi sexem a milováním. Vím, že je v tom rozdíl, ale někdy se mi zdá, že je pěkné obojí. Pokud si však nepřipadám jako jojo.
Vůbec nechápu, o čem píšu. Možná je to jenom metafora, ale metafora čeho? Chvílemi mám pocit naprostého odcizení, a nejen to, také se musím neustále usmívat. Znáte Nietszcheho a jeho teorii věčných návratů? Ta Tvrdí, že život, který žijeme, budeme prožívat přesně stejným způsobem znovu a znovu. Strašný. To znamená, že budu muset znova prožít a sepsat Slova poletují, budu muset znovu na Rusalku, budou mi znovu brát krev, budu zase bez ničeho. Ach jo. Raději skončím. Skončím bez Nietszcheho…
Nedávno jsem psal o tom, co jednou řeknu smrti, teď už i vím, co řeknu Bohovi. Nebo Buddhovi, Alláhovi, Krišně, Višně, švédské letušce – prostě nějaké té dokonalé bytosti nad námi. Řeknu: „Tvoje práce je podobná mé, škoda jen, že vůbec netuším, co děláš.“ I když já stále doufám, že mě se smrt týkat nebude. Co tak pozoruju, smrt většinou potkává jen staré nebo tlusté lidi… nebo komáry.
Mám rád snění, ale přicházím na myšlenku, že realita bude asi jediné místo, kde si můžu dát velkou bílou čokoládu s lentilkami. Když teď na čokoládu koukám, připadá mi jako velký bezduchý předmět. Stejně bezduchý jako já v tanečních (navíc s nejapným úsměvem na tváři). Je možné, že se nakonec všechno podobá všemu. Tak mě napadá, je vůbec bytí autentické? A jestli ne, vrátí mi někdy vstupné?
Právě pociťuji existencionální pocit bezúčelnosti (dojedl jsem čokoládu). Proč nemůžu říct to, co chci říct? Chci ji říct: „Pořád na tebe myslím, a vždy když tě potkám, mám chuť tě políbit, anebo jestli ne tebe, tak aspoň někoho jiného.“ Kvůli tomu se pak dostávám do spirály nesmyslných činností, které vždy končí u stejných věcí. Vlastně u nejzajímavějších stejných věcí – těch blonďatých s velkýma očima. Pak ale musím přemýšlet o rozdílu mezi sexem a milováním. Vím, že je v tom rozdíl, ale někdy se mi zdá, že je pěkné obojí. Pokud si však nepřipadám jako jojo.
Vůbec nechápu, o čem píšu. Možná je to jenom metafora, ale metafora čeho? Chvílemi mám pocit naprostého odcizení, a nejen to, také se musím neustále usmívat. Znáte Nietszcheho a jeho teorii věčných návratů? Ta Tvrdí, že život, který žijeme, budeme prožívat přesně stejným způsobem znovu a znovu. Strašný. To znamená, že budu muset znova prožít a sepsat Slova poletují, budu muset znovu na Rusalku, budou mi znovu brát krev, budu zase bez ničeho. Ach jo. Raději skončím. Skončím bez Nietszcheho…
Žádné komentáře:
Okomentovat