Ovocná, hebká i marketingová

Pomalu pokračuje můj proces hebnutí. Po psaní básniček, podivných hlupotách a workshopu o psaní deníčku, jsem teď byl nucen použit holčičí sprchový gel (broskvový). A s velkým zděšením jsem zjistil, že se mi to líbí. Moc pěkně jsem si pak voněl. Asi nad sebou už ztrácím moc, a to mi zase moc nevoní. Vrcholem mého hebnutí ale byla návštěva vegetariánské restaurace, kde jsem se přecpal biozákusky. Řeším tak dilema, před kterým stojí snad každý muž – Být drsný? Nebo vonět po broskvích? Případně, lze to skloubit dohromady a přitom se nezamazat biozákusky?

Když už jsem u těch broskví. Asi znáte takové akce, kde holky nemusejí platit. Takové to „roštěnky do deseti zdarma“ nebo „broskvičky bez placení“. Tohle by vlastně nemuselo být úplně špatný, nechat si klub naplnit broskvemi, i když přiznávám, že raději melouny. Taky by mě zajímalo, jak poznají, že je nějaká holka roštěnka. To, když některá není dostatečně ucházející, ji před vchodem trochu proklepnou? Nebo snad naklepou? Nakonec je i dobrý, že holky neplatí. Kdyby totiž platily, to by si pak kluci museli říkat: „Chuděry, musely platit, to po nich přece už nemůžeme nic chtít…“

„Jsi krásná, ale pro mě vizuálně nezajímavá.“ Ne tohle není na vás (mě čtou jen krásní, mladí, talentovaní a chytří – ovoce či jídlo si dosaďte dle libosti). Jen mě ta věta zaujala a přemýšlím, jestli bych ji dokázal nějaký holce říct. Zjistil jsem totiž, že neumím moc jednat s lidmi, ve skutečnosti neumím jednat ani se zvířaty (zkoušeli jste někdy rozesmát vačici?). Možná jen s věcmi mi to jde. Třeba jsem přemluvil moje tenisky, aby se mnou šly do kina. No a taky někdy odmlouvám rádiu.

Pomalu začínám tušit, v čem spočívá atraktivita studia marketingu. Seznámil jsem se totiž s jednou Markétou, a myslím, že bych si s ní klidně „marketingoval“. Tohle bych určitě nereklamoval. A snad ani vy nebudete reklamovat dnešní hlupotu. No nic, jdu vymýšlet nějaké nové marketingové tahy…