Snad dno

Jsem Hájek Petr, žel na to ještě není lék. A ani petržel na to nepomáhá. Někdy mám pocit, že mé myšlenky jen plynou a nedotýkají se slov, občas však splynou a pak z toho vycházejí tyhle divná slova, věty, malby, kvůli kterým mě většina lidí považuje za idiota. Asi i proto můj život vypadá, jak (vy)padá. Jen doufám, že nějak i dopadne. Třeba do něčeho měkkého. Stejně se děsím toho, že jednou sko(n)čím. Bude to veselé, smutné, nebo s vanilkovou náplní? Bude to snad vrchol, nebo snad dno, nebo to nebude snadno poznatelné? Než na to přijdu, abych pak předtím mohl utíkat, přečtěte si mé následující myšlenky, které mě stahují snadno na dno.

Řeším další své dilema. Tohle je už trochu staršího data, jelikož pochází z období, kdy jsem ještě nepřišel, na výhody plynoucí z existence holek. Když jsem pak na ty výhody přišel, moje bytí už nikdy nebilo tak snadno. Takže o co jde. Mickey Mouse je myš, kačer Donald je kačer a Pluto je pes. Může mi ale někdo říct, co je Goofy? A ještě jedna věc mě trápí. Jak by dopadl pěstní souboj mezi Spidermanem a strýčkem Skrblíkem?

Jelikož už venku začíná být pořádná zima, řekl jsem si, že by nemuselo být špatný vytáhnout ze skříně rukavice. Nejde to však úplně snadno. Já jsem na rozdíl od pořádné zimy nepořádný, a proto se mi podařilo najít jenom jednu rukavici. Tu levou. Takže teď doufám, že někdy najdu tu pravou. Při mém štěstí se ale může stát, že až najdu tu pravou, bude mi zas chybět ta levá. Nic i víc…

Život mě neustále zkouší. Občas si říkám, že by to mohl jednou zkusit nějak jinak. Co takhle písemná forma? Nakonec jsem přišel na to, že mě nezkouší život, ale Mgr. Havlík. Na světě je neuvěřitelné množství věcí, o nichž nemám ani tušení, ale hlavně, že vím, kde je jídlo, kde se dají koupit knížky, a kde se vyskytují pěkné dívky, takže o nic vlastně nejde. Tak tyhle myšlenky jsou už snad dno. Pochopitelné?