Vážně shozená

Občas je potřeba ze sebe vypustit všechno to špatné. Já si to vypustil v minulém příspěvku, a teď mám pocit, že jsem si to měl spíše odpustit. Ale co, chyba už se stala, alespoň to mám za sebou, nebo spíš pod sebou. Další takový příspěvek čekejte za jeden či dva roky, podle toho co uběhne dřív. No a teď tradiční hlupoty.

Znáte ten pocit, když se ocitnete někde, kde nepatříte? Třeba na ženském záchodě (popřípadě mužském) nebo v obchodě s dámským spodním prádlem (popřípadě… mě ekvivalent pro holky nenapadá). Já takový pocit zažil o víkendu na festivalu tvůrčího psaní, a to nejen kvůli tomu, že jsem na workshopu o psaní deníčku byl jediným klukem (což by mi vadit nemělo). Zjistil jsem, že nedokážu napsat nic pěkného. Takže místo, abych psal, že „má duše je křivá jak větve stromů“, píšu o neúspěšném autoru kuchařek, místo romantického dramatu o osudech emigrantů, píšu o korespondenčním vztahu mezi obdivovatelem K. Gottwalda a slovenským pasáčkem ovcí. A nakonec došlo i na toho mého tučňáka. Tak jsem aspoň rozšířil okruh lidí, kteří si o mně myslí, že jsem pako. Festiválek byl zábavný, jen mě trochu mrzí, že šly vždy dva workshopy najednou. Ať už totiž patřím do jakékoliv skupiny, vím, že ta druhá si užívá více.

Už si zvykám na to, že mě nikdo nebere vážně, což mi na jednu stranu komplikuje moje snažení, ale na druhý zase usnadňuje, takže se to nakonec vykrátí. Podle mě je důležité umět se shodit. Třeba já se shodil dneska ráno, když mi začal zvonit budík (budí mě optimistická písnička od Artic Monkeys, která se jmenuje The Bad Thing, a ve který se povzbudivě zpívá: „Do the bad thing“ – perfektní to rada do nového dne). Shodil jsem se tak dokonale, že pak na mě padla i deka.

Někde jsem četl nebo slyšel nebo jsem si to vymyslel, že prý na severu leží utrpení, na západu zoufalství, na východě osamění a na jihu Rakousko. Pointu nechápu, a když se snažím s někým poradit – dát tzv. hlavy dohromady – ozve se jen duté ťuknutí. Tak to je zatím vše, jelikož mě trochu bolí hlava (radil jsem se s více lidmi), jen bych byl rád, kdyby se tu zase objevila nějaká básnička, či aspoň nějaká výhružka či odsouzení k životu.