Medita(n)ce

Koukal jsem na mapu Brna a zjistil (nebo domyslel), že tu mají některé městské části docela podivná jména. Namátkou Brno Mydlánky, Brno Pisoárky nebo Brno Střed. Ve středu se potom střetávají mé myšlenky, které se často odstředí až ve čtvrtek, a proto můžu psát, že jsou holky v mém žebříčku oblíbenosti až na druhém místě. Před ně se těsně dostalo dýchání, což je zvláštní, jelikož některé holky pozoruji se zatajeným dechem, pro jiné se nad(e)chnu, a pro jiné i tak nějak dýchám, líbám, prožívám…

Někdy se může zdát, že jsem úplně ztracený, ať už v myšlenkách či v (mi)Lenkách. To je však jen zdání. Já nejsem ztracený, já jen občas nevím, kde se nacházím. A když se najdu, tak se všechna zdání zdaní v dlani nad klávesnicí, a vy (ve) mě můžete číst v městě i na vesnici. Snad jsem vám to (do)statečně objasnil, a tím i přidal trochu světla do zimního (st)mívání. A jestli ne, tak vám bude muset stačit jen můj svět. Chybějící „la“ už si musíte dozpívat sami, jelikož mně dospívání příliš nejde… jo, je toho příliš…

Můj svět je stejně dost pochybný a nejen tím, že jej tvořím (v) po chybách. Často si jen tak sním, přitom se chci držet při zemi, ale bez toho, abych se stal přízemní. Zároveň chci mít nadhled, ale když vylezu někam nahoru, tak zase trpím závratí, což je zvláštní, jelikož když jsem byl menší, tak mi výšky vůbec nevadily. A těch centimetrů mi zas tak moc nepřibylo. Možná jen pádů…

Tyhle ty mé medita(n)ce posledních dnů jsou důvodem podléhání divným myšlenkám, které mě ale stále nenutí, posílat myš Lenkám. Opravdu se mi zdá, že mě opouštějí všechny zdánlivé jistoty a mě tak nezbývá nic jiného, než vypouštět (h)říčky, které si plynou a ve vašich (naších) hlavách pak vplynou v moře otazníků, a i když tuším, že jsem nějak při tom, jsem i přitom nepřítomný. To mi však nebrání dál, obracet se s klidem k lidem….