Občas, když si čtu svoje hlupoty, tak mám chuť zalít si uši horkým voskem. Tohle je trochu podivný, jelikož uši ke čtení moc často nepoužívám. I když skoro jednou jsem je ke čtení použil. Ve skutečnosti jsem je ještě nikdy ke čtení nepoužil, ale pořád je to skoro jednou ne? Logičtější by asi bylo propíchnout si oči, ale to by zas byla očividná hloupost nebo spíš oči vadná. No nic, tohle byl jen můj možný ve zkratce podaný zkrat. Čeká mě totiž politologicko-pedagogický víkend a jediné svědectví mého štěstí posledních dnů je neznámo kde, proto teď v pokoji svého pokoje hledám své rezervní jistoty.
Další ukázka z mé divadelní tvorby je kriminální drama ze současnosti (právě je 22:17) Včera bylo pozdě. Detektiv Stanley Korotwicz řeší případ podivné nehody bohatého majitele cukrárny Arnolda W. Maleva. Arnold si prý při česání brutálně uřízl hlavu. Následující ukázka je z výslechu Arnoldovy ženy Constance. Pro větší dramatičnost je na scéně přítomen i eskymák.
Stanley: Byla tohle první manželova nehoda?
Constance: První fatální. Před třemi roky si při holení brutálně propíchnul břicho.
Stanley: Proč měl váš muž na sobě peří?
Constance: Byl to výstřední člověk. Své peří si oblékal vždy před snídaní. (udělá salto)
Stanley: (překvapeně) V jeho pracovně jsem nenašel jeho příčesek. Uklízel někdo v jeho pokoji?
Constance: Ne. Naše pokojská jen přemisťovala špínu.
Stanley: Kde jste byla vy, když se to stalo?
Constance: Koupala jsem se. Pokud chcete důkaz, mám u sebe ještě pár bublinek. (vytáhne z kapsy županu 2 bublinky)
Arnold postupně odhaluje obrovské spiknutí obchodníků s krémovými trubičkami, kteří chtějí ovládnout svět. Případně všechny cukrárny v Bruselu…
Tahle hra uzavírá mou trilogii sociálních dramat a také uzavírá mou snahu o divadelní umění (nedojde tak na mé pokračování Perníkové chaloupky, které se mělo jmenovat Steak House). I když se moje označení „dramatik bez budoucnosti“ dá jistě interpretovat mnoha způsoby, raději změním žánr. Prostě budu dál psát cokoliv, co mě napadne, cokoliv co mě nenapadne, možná něco k olivám, ale stále vám, tobě, sobě, sobům…
Další ukázka z mé divadelní tvorby je kriminální drama ze současnosti (právě je 22:17) Včera bylo pozdě. Detektiv Stanley Korotwicz řeší případ podivné nehody bohatého majitele cukrárny Arnolda W. Maleva. Arnold si prý při česání brutálně uřízl hlavu. Následující ukázka je z výslechu Arnoldovy ženy Constance. Pro větší dramatičnost je na scéně přítomen i eskymák.
Stanley: Byla tohle první manželova nehoda?
Constance: První fatální. Před třemi roky si při holení brutálně propíchnul břicho.
Stanley: Proč měl váš muž na sobě peří?
Constance: Byl to výstřední člověk. Své peří si oblékal vždy před snídaní. (udělá salto)
Stanley: (překvapeně) V jeho pracovně jsem nenašel jeho příčesek. Uklízel někdo v jeho pokoji?
Constance: Ne. Naše pokojská jen přemisťovala špínu.
Stanley: Kde jste byla vy, když se to stalo?
Constance: Koupala jsem se. Pokud chcete důkaz, mám u sebe ještě pár bublinek. (vytáhne z kapsy županu 2 bublinky)
Arnold postupně odhaluje obrovské spiknutí obchodníků s krémovými trubičkami, kteří chtějí ovládnout svět. Případně všechny cukrárny v Bruselu…
Tahle hra uzavírá mou trilogii sociálních dramat a také uzavírá mou snahu o divadelní umění (nedojde tak na mé pokračování Perníkové chaloupky, které se mělo jmenovat Steak House). I když se moje označení „dramatik bez budoucnosti“ dá jistě interpretovat mnoha způsoby, raději změním žánr. Prostě budu dál psát cokoliv, co mě napadne, cokoliv co mě nenapadne, možná něco k olivám, ale stále vám, tobě, sobě, sobům…
1 komentář:
Hlupota je hezkej výraz, rozhodně si ho nevykládám jako synonymum hlouposti. Hlupota i autor jsou podněcující, určitě se za pochodu potkáme v podchodu.
Okomentovat