Pod slovíčky

Je to zvláštní, ale všem mým 20letým kamarádkám je už 21. A já se teď bojím toho, že se mnou přestanou kamarádit. Možná, že když nemáte moc kamarádů, tak je lepší místo toho, že máte pár kamarádů říkat, že máte pár tisíc milikamarádů. No, tohle je jen taková hloupost. Netuším proč, ale občas mě baví říkat (psát) naprostý blbosti, a to prostě proto, aby lidi museli říct: „Cože?“ Snad si to dneska párkrát řeknete i vy (lidi?), jelikož se s tím nehodlám příliš párat.

Blíží se zkoušky a to možná znamená, že si budu vyrábět taháky. Ale jenom možná. Já jsem totiž naprostý zbabělec a taháky nepoužívám, ne, že bych nechtěl, prostě nemůžu. A taky nejsem moc šikovný na jejich výrobu. Zkoušeli jste si někdy napsat tahák na ruku? Já to jednou na střední zkusil a moc dobře to nedopadlo. Všechen text jsem si smazal. Proto jsem si pak tahák napsal na obě ruce. Znova jsem si ho na jedné smazal, ale na té druhé ruce tahák zůstal. Nakonec jsem ho však stejně nepoužil. Víte, tyhle informace z druhé ruky… A je teď hloupé psát, že to mám raději ve svých rukou?

Objevil jsem u sebe další smysl, v pořadí už 46. Tenhle ten nový smysl se týká mé schopnosti podprahového vidění. Přišel jsem na něj tak, že jsem doma zakopl o práh. Tímhle tím zakopnutí se mi podařilo dostat práh mimo svůj tradiční práh, a já tak mohl vidět, co je pod prahem. Byl tam prach. Takže tohle bylo moje podprahové vidění… A taky jsem si konečně zametl před vlastním prahem. Nebo spíš pod, takže iPod?

Doufám, že jste stále při vědomí, protože by se mi špatně končilo s vědomím toho, že bych bez vašeho vědomí odhalil věci, co lezou z mého podvědomí. S vědomím vašeho nevědomí bych nejspíš skončil v bezvědomí, a to by mě pak trápilo moje svědomí. Pokud jste stále při vědomí, tak vězte, že pod slovíčky jsou ukrytá víčka, a pod víčky marmeláda. Kvůli tomu tak neplatí karteziánské diktum „Myslím, tedy jsem“, ale platí Hájkovo „Myslím, tedy sám“. Jen nevím, kdo to jednou všechno zaplatí…