Vnitřním přemítáním (které jsem si přemítal venku) jsem přišel na to, že k některým věcem nemělo vůbec dojít. Bohužel jsem na to došel až teď. Proto jsem poslední dobou trochu (víc) zaseknutý. Tak zaseknutý, že stále musím promlouvám k tobě, i když tuším, že netušíš mou přítomnost. Nebo tě (a asi i vás) spíš nezajímá(m). Nebo spíš? S tím je potřeba něco udělat. Ne teda, že by mě to nebavilo (myslím promlouvání), jen mi začíná docházet (s)novost slov, a já se tak začínám dost opakovat. Jaksi docházejí ty pravé slovíčka (levé došly minulý měsíc poštou). Hledal jsem vážně všude, ale nikde jsem je nenašel. Ani pod postelí. Prostě z ničeho nic, kde nic tu nic. Takže dnešní hlupota bude trochu volnější. Bude volná a možná bude i trochu plandat…
Pamatujete na ukázku z mého návodu na komunikaci s dívkami? Ať jo nebo ne, tak mám pokračování. Pokud jste náhodou (případně nehodou) dívky, tak prosím dále nečtěte, nechci totiž, abyste mě prokoukly (nebo pročetly, či četly ve mně). Už víte, že pokud vám nejde (mně někdy i ujíždí) mluvení s dívkami, můžete zkusit alternativu v užití signálních praporků. Pokud vám nevyhovují ani praporky, mám pro vás alternativu – můžete zkusit vést rozhovor s maňáskem na ruce. Jen vás upozorňuji, že líbání pak už není tím lahodným chuťovým experimentem…
Hlavním problémem mého života je to, že často ztrácím věci. Nemluvě o tom, že občas ztrácím i některé lidi. Nemluvně jsem ale ještě neztratil. Ztratit nemluvně, ale pořád ještě není to nejhorší. Nejhorší je, když jdete v noci spát a ráno pak nemůžete najít postel. V tomto případě je už pozdě s tím (s ní) něco dělat, no možná jen zkusit sníst pár syrových ryb… To je absurdní, asi bych měl místo psaní, začít dělat něco užitečného. Co si tak otevřít manželskou poradnu pro veverky?
Tak jsme se doplandali až na konec. Napadá mě, že je asi lepší se občas opakovat a stejně promlouvat, než si třeba črtat hyperboly a tiše prožívat své hyper boly. Doufám, že vám mé dočasně časté motání, opakování a promlouvání k (ne)známé nevadí, a že mi dále zachováte svou přízeň. Nerad bych se totiž pro vás (i tebe) stal voskem. To bych pak musel vytuhnout a odkapat…
Pamatujete na ukázku z mého návodu na komunikaci s dívkami? Ať jo nebo ne, tak mám pokračování. Pokud jste náhodou (případně nehodou) dívky, tak prosím dále nečtěte, nechci totiž, abyste mě prokoukly (nebo pročetly, či četly ve mně). Už víte, že pokud vám nejde (mně někdy i ujíždí) mluvení s dívkami, můžete zkusit alternativu v užití signálních praporků. Pokud vám nevyhovují ani praporky, mám pro vás alternativu – můžete zkusit vést rozhovor s maňáskem na ruce. Jen vás upozorňuji, že líbání pak už není tím lahodným chuťovým experimentem…
Hlavním problémem mého života je to, že často ztrácím věci. Nemluvě o tom, že občas ztrácím i některé lidi. Nemluvně jsem ale ještě neztratil. Ztratit nemluvně, ale pořád ještě není to nejhorší. Nejhorší je, když jdete v noci spát a ráno pak nemůžete najít postel. V tomto případě je už pozdě s tím (s ní) něco dělat, no možná jen zkusit sníst pár syrových ryb… To je absurdní, asi bych měl místo psaní, začít dělat něco užitečného. Co si tak otevřít manželskou poradnu pro veverky?
Tak jsme se doplandali až na konec. Napadá mě, že je asi lepší se občas opakovat a stejně promlouvat, než si třeba črtat hyperboly a tiše prožívat své hyper boly. Doufám, že vám mé dočasně časté motání, opakování a promlouvání k (ne)známé nevadí, a že mi dále zachováte svou přízeň. Nerad bych se totiž pro vás (i tebe) stal voskem. To bych pak musel vytuhnout a odkapat…
Žádné komentáře:
Okomentovat