Je tu Silvestr a to znamená, že se hodně lidí dost odváže, někdo bude pít, někdo bude jíst, někdo bude recitovat básničky, někdo bude koukat na Anděla, někdo si udělá tetování a druhý den si na to vzpomene, někdo vyzná lásku svému nábytku a druhý den si na to nevzpomene, no a někdo bude psát o tom, co budou (můžou) dělat ostatní. Já se asi moc neodvážu, jelikož jsem se zapomněl přivázat, a to je potom těžké se odvazovat.
Tenhle rok byl vážně nej, byl smutnej, byl podivnej a nakonec byl i stejnej jako ty předešlé. Byl vážně vážný i vážně znevážený, směšně hořký i sladce smutný, s polevou i bez, s bolestí v radosti i radostnou bolestí, plný mého holení i odhalených dívčích holení, byl plný chilli, čili pálivý, byl povinný i bez viny, byl ve víně i pravdivý, s tebou i bez tebe, záživný i nudně živený, hlasitě si špitající a potichu křičící, menšinově nadpoloviční, zároveň stál i uháněl, chvílemi krásný jako v pohádce a občas jako po hádce… prostě byl.
Já si vždy pamatuju jen hezké věci a mezi moje nej určitě patří všechna vání cest, všichni mí blízcí bližníci, všechna myšlenková hemžení, všechny tonoucí touhy, všechno to naplnění ničím, (ne)jen růžové ponožky, Kaiser Chiefs mezi Lidmi, pohodové Holanďanky na Pohodě, Šebestová na Petrově, medvědi v Brně a panda v Ostravě, mokré objetí Barev a čekání na autobus, všechna moje o(d)mlouvání, vábení a banánová frapé, všechna moje „auváá“, moje první báseň, moje poslední báseň, vaše první báseň, vaše předposlední báseň a vůbec všechna vaše, mnou nezasloužená, i když s radostí přijímaná, přízeň… Jo, docela vyd(a)řený rok…
Tak ti roku 2008 děkuju a doufám, že si to v těch dějinách ještě užiješ, jen dávej pozor na ty drsnější roky, aby tě neposlaly do toho propadliště, které je už beztak přichystáno pro mě. Takže se přede mnou otevírá rok 2009 s dalšími velkými možnostmi, ale také s velkými propastmi. Znova tak půjde o to, abych se propastem vyhnul, možnosti si (zne)užil a hlavně (tedy ne, že bych měl doma hlavně) se vrátil včas domů na večeři… (U)žijte si…
Tenhle rok byl vážně nej, byl smutnej, byl podivnej a nakonec byl i stejnej jako ty předešlé. Byl vážně vážný i vážně znevážený, směšně hořký i sladce smutný, s polevou i bez, s bolestí v radosti i radostnou bolestí, plný mého holení i odhalených dívčích holení, byl plný chilli, čili pálivý, byl povinný i bez viny, byl ve víně i pravdivý, s tebou i bez tebe, záživný i nudně živený, hlasitě si špitající a potichu křičící, menšinově nadpoloviční, zároveň stál i uháněl, chvílemi krásný jako v pohádce a občas jako po hádce… prostě byl.
Já si vždy pamatuju jen hezké věci a mezi moje nej určitě patří všechna vání cest, všichni mí blízcí bližníci, všechna myšlenková hemžení, všechny tonoucí touhy, všechno to naplnění ničím, (ne)jen růžové ponožky, Kaiser Chiefs mezi Lidmi, pohodové Holanďanky na Pohodě, Šebestová na Petrově, medvědi v Brně a panda v Ostravě, mokré objetí Barev a čekání na autobus, všechna moje o(d)mlouvání, vábení a banánová frapé, všechna moje „auváá“, moje první báseň, moje poslední báseň, vaše první báseň, vaše předposlední báseň a vůbec všechna vaše, mnou nezasloužená, i když s radostí přijímaná, přízeň… Jo, docela vyd(a)řený rok…
Tak ti roku 2008 děkuju a doufám, že si to v těch dějinách ještě užiješ, jen dávej pozor na ty drsnější roky, aby tě neposlaly do toho propadliště, které je už beztak přichystáno pro mě. Takže se přede mnou otevírá rok 2009 s dalšími velkými možnostmi, ale také s velkými propastmi. Znova tak půjde o to, abych se propastem vyhnul, možnosti si (zne)užil a hlavně (tedy ne, že bych měl doma hlavně) se vrátil včas domů na večeři… (U)žijte si…
Žádné komentáře:
Okomentovat