Konec světa nenastal, mimozemšťané nikde nepřistáli, nezačala třetí světová a ani první vesmírná, nezhroutila se počítačová síť a ani lidi nezačali chytat do sítí. Prostě zase nic, snad příští rok. Stejně jsem rád, že konec světa nenastal. Stále totiž netuším, co by měl obyčejný člověk jako já v takovém případě dělat. Nevíte o něčem? Jedna věc se ale mění. Ode dneška začínám všechny své hlupoty psát v čepici, kvůli tomu, aby mi nepadaly vlasy do očí. Snad vám to nebude vadit.
Nemám moc rád leden (v lednu blednu), protože se znova stávám sběračem písmenek, lovec bodů, prodejce myšlenek, nákupčí kreditů. Navíc letos trpím permanentní kocovinou (je opak kocoviny psina?) působenou myšlenkami na to (i tebe), že mi letos poměrně vážně hrozí prodloužení jména o dvě bezvýznamná, ale o to více očekávaná, písmenka. Pokud by se mi to náhodou podařilo, tak jen doufám, že se nestanu ještě víc nafoukaný, než jsem teď. Na tuhle nafoukanost by asi ani Activia nestačila…
Kromě čekání na písmenka mě znova čeká další konfrontace se samotou, další partnerství s realitou, hledání pochybné vnitřní svobody, stále budu zabíjet nudu myšlenkami a myšlenky nudou (tak či onak brzy budou mrtvé obě), budu přemýšlet o tom kým jsem, či kým bych měl být, před všemi budu skrývat svůj cit, ať nikdo neví, že je tady a stále živ, ale přesto budu utíkat v samotě k ostatním a pak s ostatními k samotě. A i když to bude občas těžký, stále to budu někam nosit, nakládat, vykládat, rovnat, přenášet a poponášet. No a nakonec si opět všichni dáme tiramisu…
U mě tak letos nečekejte žádné umně sepsané myšlenky, jen další hlupoty, ve kterých se dopouští (možná i do pralesů), samozřejmě jejich velmi sympatický autor, neskutečných skutečností. Prostě to bude dále hustý. Tak hustý, že několik lžiček (i pravdiček) by v tom stálo po dobu až několika dní. Snad v tom nebude žádný háček, i když háček by v tom stál asi taky, a nepodaří se vám mě prohlédnout. Nechci totiž být už v lednu prohlédnut…
Nemám moc rád leden (v lednu blednu), protože se znova stávám sběračem písmenek, lovec bodů, prodejce myšlenek, nákupčí kreditů. Navíc letos trpím permanentní kocovinou (je opak kocoviny psina?) působenou myšlenkami na to (i tebe), že mi letos poměrně vážně hrozí prodloužení jména o dvě bezvýznamná, ale o to více očekávaná, písmenka. Pokud by se mi to náhodou podařilo, tak jen doufám, že se nestanu ještě víc nafoukaný, než jsem teď. Na tuhle nafoukanost by asi ani Activia nestačila…
Kromě čekání na písmenka mě znova čeká další konfrontace se samotou, další partnerství s realitou, hledání pochybné vnitřní svobody, stále budu zabíjet nudu myšlenkami a myšlenky nudou (tak či onak brzy budou mrtvé obě), budu přemýšlet o tom kým jsem, či kým bych měl být, před všemi budu skrývat svůj cit, ať nikdo neví, že je tady a stále živ, ale přesto budu utíkat v samotě k ostatním a pak s ostatními k samotě. A i když to bude občas těžký, stále to budu někam nosit, nakládat, vykládat, rovnat, přenášet a poponášet. No a nakonec si opět všichni dáme tiramisu…
U mě tak letos nečekejte žádné umně sepsané myšlenky, jen další hlupoty, ve kterých se dopouští (možná i do pralesů), samozřejmě jejich velmi sympatický autor, neskutečných skutečností. Prostě to bude dále hustý. Tak hustý, že několik lžiček (i pravdiček) by v tom stálo po dobu až několika dní. Snad v tom nebude žádný háček, i když háček by v tom stál asi taky, a nepodaří se vám mě prohlédnout. Nechci totiž být už v lednu prohlédnut…
4 komentáře:
Totiž, přečetla jsem tvůj článek o tom, co dělají filozofové :) Jen mysli dál - to jsem ti chtěla říct. Máš aspoň nějakou naději, že přijdeš na způsob, jak přemýšlet jinak, protože já to vzdávám. Začarovaný kruh nepřekročím...
Na začarovaný kruh se musí postupně, nejdřív začarovaný trojúhelník, pak čtverec... no a končí to prý u jehlanu.
A doufám, že nejste Cecilie, učitelka zeměpisu z mé základky, která mou bystrost přirovnála k nultému poledníku. A taky mi slibovala, že mě jednou bude chodit strašit...
Ne, skutečně nejsem učitelka zeměpisu z vaší základky, i když by bylo zcela jistě neopakovatelným zážitkem učit zeměpis na jisté základní škole, kde studoval žák, jehož bystrost se dá přirovnávat k nultému poledníku. Musím se přiznat, že nejsem ani duch zmiňované učitelky zeměpisu, takže obavy ze strašení mou osobou si prosím škrtněte v seznamu obav z mé osoby. (Druhý sloupec, pátý řádek, desáté písmeno.)
O problematice začarovaného kruhu se již nebudu rozepisovat, vidím, že jste dospěl dál, než by se dalo očekávat. Jistým zklamáním je pro mě nepřítomnost válce, ale jehlan ho v budoucnu dozajista plně nahradí. A mě nezbyde než se s tím smířit...
Hezký den.
je fajn, že nejsi, co nejsi...;)
Válce bohužel nebudou, ja jsem totiž většinou proti válce. K tomu jedinému jsem zatím dospěl...
Okomentovat