Loutek floutek

Když jsem se dneska ráno probudil, měl jsem chuť sublimovat. Nevěděl jsem co to znamená, takže jsem si dané slovíčko musel najít ve slovníku. Po nalezení významu mě to pak přešlo. Co mě však nepřechází, je chuť nakreslit na dveře jedné paní doktorky obrázek kosočtverce. Doufám, že mě to brzo přejde. I když přešlý být zase nechci. Kromě přecházení mi ale spoustu věcí i dochází (teď mi došlo mléko, které má obvykle tendenci spíše utíkat).

Tak mi třeba došla ještě jedna zvířecí. Věděli jste, že had má s hadicí hádky? Došlo mi i (teda ne, že by za mnou chodilo písmenko „i“), že když mně někdo neumně ukradne rukavice, tak pak lehce poznám, kdo v tom má prsty (ty?). Dále mi došlo, že mám oči. Dvě hnědé oči. Každé na jedné straně. Nevím jak vy, ale považuji tohle rozmístění, za to nejlépe možné. A došlo i na líbání (že by kvůli očím, či čemu vlastně?) a já tak mohl přijít na to, že líbaní se dá provozovat i v čepici. Za plného provozu… mezi patry… v první třídě… prvotřídně…

Pokud bych byl přistižen při rýsování nejrozmanitějších geometrických obrazců na dveře výše zmíněné paní doktory a byl pak postižen vyhozením z mého dočasného ústavu, rýsovalo by se přede mnou nejrůznější množství stavů. Mohl bych třeba skočit pod vlak (stejně už jsem vláčen). To bych ale asi neudělal. Víte, takový skok pod vlak by určitě zničil můj dokonalý (ne)účes. No, raději skočím pro lak. Než skočit pod vlak, to bych raději zkusil dělat kachnu. Dělat kachnu by nemuselo být úplně špatný, jelikož by mě mohli v parku krmit důchodci, chodci i sedící. Prostě všichni se dělící dobrodinci. A jelikož bych byl kachna Hájek, určitě bych byl i hájen…

Dnešní hlupotný výtvor, o kterém možná ví tvor, je psán, a doufám i vámi s radostí sán, proto, aby jeden sympatický a chytrý floutek (čti já, teda jako já, ne jako vy, či ty) dokázal, že není tvorem a ani tvarem podobný dřevu loutek. Tenhle ten floutek (čti…) má totiž s loutkou společné jen nic. I když někdy cítí(m), jak někdo tahá za nitky…