Občas (či přesčas?), když si pročítávám starší hlupoty, tak z nich mám pocit, že je napsal buď jeden hodně hodný podivín, nebo skupina hodně podivínů dělících se o jedny kalhoty. No, tohle byl jen takový postřeh na začátek. Překvapivě se mi nakonec podařilo prospat skoro celý víkend a kromě snů o mistryních světa ve vrhů koulí, které se na mě vrhaly u haly, jsem si užil dva dny naprostého klidu. Navíc jsem si docela dobře i zarýžovál (čti nacpal se rýží), a proto teď můžu dál pokračovat ve svých nepřevratných hlupotách.
Kromě rýžování jsem si i tatrankoval a přitom si všiml šimla. Ne, to je hloupost. Ve skutečnosti jsem si všiml, že na obalu tatranky je napsáno – uchovejte v suchu a chladu. Tohle to varování mě pak zarazilo ještě víc, než kdyby v mém pokoji pobíhal ten šiml, kterého bych si všiml. Ono totiž když sníte tatranku, tak v suchu určitě nebude. Vždyť jsem přece z 70 % voda. A chladný už taky nejsem, spíš (nespím) poslední dobou celý (v cele) roztávám. Tak jsem si pak říkal, jestli bych ji měl vůbec jíst. Nerad bych totiž, aby se zkazila. No, nakonec jsem ji snědl a docela dobře to snesl. Až moc dobře. Šel jsem si hned pro další…
O víkendu jsem si také uvědomil, že jsem odsouzen k tomu, abych měl rád děti. Sám se považuji za dítě, a jelikož mám rád sám sebe, tak z toho jednoduše plyne, že mám rád i děti. Mám je ale rád až potom, co se narodí, strašně moc se totiž bojím těhotných žen. Když jsem byl ještě malý (zhruba do 18), tak jsem věřil tomu, že všechny těhotné ženy snědly nějakého trpaslíka. No a mému ranému vztahu k těhulkám určitě nepomohlo ani to, že jsem viděl Vetřelce… to teprve byla převratná rána…
Rozhodnutí nutí kát se v setkáních, a proto teď zdravím všechny zdravé sestry a bratry, babičky a dědečky, otce a matky (nejen všech měst), strýce a tety (i další majitele tetovacích salónů), prostě všechny bublinové i nebublinové rodinné příslušníky a příslušnice, jimž nesluší ani nepřísluší číst tyto nepřevratné hlupoty. Snad kvůli tomuto (více)násobnému (s)dělení nenastane žádná milka (to nejemnější pokušení) ani pře, které by nebyly později vratné jako vrátné. Tohle je prostě jedna nepřevratná ne pře vratná. A tohle je konec, nebo jen koneček. Roztřepený koneček…
Kromě rýžování jsem si i tatrankoval a přitom si všiml šimla. Ne, to je hloupost. Ve skutečnosti jsem si všiml, že na obalu tatranky je napsáno – uchovejte v suchu a chladu. Tohle to varování mě pak zarazilo ještě víc, než kdyby v mém pokoji pobíhal ten šiml, kterého bych si všiml. Ono totiž když sníte tatranku, tak v suchu určitě nebude. Vždyť jsem přece z 70 % voda. A chladný už taky nejsem, spíš (nespím) poslední dobou celý (v cele) roztávám. Tak jsem si pak říkal, jestli bych ji měl vůbec jíst. Nerad bych totiž, aby se zkazila. No, nakonec jsem ji snědl a docela dobře to snesl. Až moc dobře. Šel jsem si hned pro další…
O víkendu jsem si také uvědomil, že jsem odsouzen k tomu, abych měl rád děti. Sám se považuji za dítě, a jelikož mám rád sám sebe, tak z toho jednoduše plyne, že mám rád i děti. Mám je ale rád až potom, co se narodí, strašně moc se totiž bojím těhotných žen. Když jsem byl ještě malý (zhruba do 18), tak jsem věřil tomu, že všechny těhotné ženy snědly nějakého trpaslíka. No a mému ranému vztahu k těhulkám určitě nepomohlo ani to, že jsem viděl Vetřelce… to teprve byla převratná rána…
Rozhodnutí nutí kát se v setkáních, a proto teď zdravím všechny zdravé sestry a bratry, babičky a dědečky, otce a matky (nejen všech měst), strýce a tety (i další majitele tetovacích salónů), prostě všechny bublinové i nebublinové rodinné příslušníky a příslušnice, jimž nesluší ani nepřísluší číst tyto nepřevratné hlupoty. Snad kvůli tomuto (více)násobnému (s)dělení nenastane žádná milka (to nejemnější pokušení) ani pře, které by nebyly později vratné jako vrátné. Tohle je prostě jedna nepřevratná ne pře vratná. A tohle je konec, nebo jen koneček. Roztřepený koneček…
Žádné komentáře:
Okomentovat