Nechápu, jak si lidé můžou zpívat ve sprše. Když jsem si to chtěl před chvíli vyzkoušet, tak mi to vůbec nešlo a místo toho, abych ze sebe vyloudil nějaký ten tón, jsem si jen nastříkal vodu do pusy. Zvláštní. Pohledem na kalendář jsem také zjistil, že je únor, což je prý měsíc mezi lednem a dubnem (březen bojkotuju), a mně se tak, společně s dalším narozením do svého stáří, dostane nového času na načasování svých stěží stěžejních činností… třeba na chytání Norů…
Norové se zatím nenašli, našlo se však pár (ne)stěžejních únorových myšlenek. A možná by se našla i nějaká myš, která se nejmenuje Lenka. Ale zpátky k stěžňům. Napadlo mě, že by mohli v zimě cesty kromě solení i sladit. No, nebylo by to skvělé, kdyby cesty občas pocukrovali? Další stěžeň se týká ochrany proti ohni. Pokud byste se ocitli někde, kde by hořelo, tak si vlezte do sprchy. Nejen, že tam na vás oheň nemůže, ale také pak budete umytí. Jen se nesnažte zpívat. Poslední můj stěžejní stěžeň se týká mých oblíbených dopravních prostředků (krajů?). Podle mě by v nich neměli prosit staří mladé, aby si mohli sednout, ale mladí by měli prosit staré, aby je nechali stoupnout…
Měl jsem i první podivný únorový sen. Možná to byla i předtucha či vidění. Určitě to ale nebyl dokument o tom, jak se Péťa snaží u nory chytnout Nora. Procitám na palubě letadla. Najednou ke mně přistoupí letuška a řekne, že mám přestat dělat kliky. Následně se přiřítí pilot, který zděšené křičí, že začíná plešatět. Letuška se převleče za pilota a vyhodí z letadla můj kýlní pás. To mě naštve, proto se převleču za letušku, a vyhodím z letadla ji. Je ze mě letuška a jeden cestující chválí mou bradu. Mezitím se pilot převleče za kýlní pás a vyhodí úplně všechny. Do vzduchu…
Tak to je všechno. A všechno je to tak. Snad vás mé první stěžejní únorové hlupoty moc nezatížily a ani nevyrušily od chytání Norů. Či Nory? Já jsem teď už nadobro u své nory spjat s realitou a s touhou tou si snad budu moci konečně (na konec) načasovat své další stěžejní činnosti, povinnosti, akutnosti a jiné okolnosti. A možná i nějaké ty ctnosti. No, snad se v únoru více než v (b)lednu dostanu někam výš… Víš?
Norové se zatím nenašli, našlo se však pár (ne)stěžejních únorových myšlenek. A možná by se našla i nějaká myš, která se nejmenuje Lenka. Ale zpátky k stěžňům. Napadlo mě, že by mohli v zimě cesty kromě solení i sladit. No, nebylo by to skvělé, kdyby cesty občas pocukrovali? Další stěžeň se týká ochrany proti ohni. Pokud byste se ocitli někde, kde by hořelo, tak si vlezte do sprchy. Nejen, že tam na vás oheň nemůže, ale také pak budete umytí. Jen se nesnažte zpívat. Poslední můj stěžejní stěžeň se týká mých oblíbených dopravních prostředků (krajů?). Podle mě by v nich neměli prosit staří mladé, aby si mohli sednout, ale mladí by měli prosit staré, aby je nechali stoupnout…
Měl jsem i první podivný únorový sen. Možná to byla i předtucha či vidění. Určitě to ale nebyl dokument o tom, jak se Péťa snaží u nory chytnout Nora. Procitám na palubě letadla. Najednou ke mně přistoupí letuška a řekne, že mám přestat dělat kliky. Následně se přiřítí pilot, který zděšené křičí, že začíná plešatět. Letuška se převleče za pilota a vyhodí z letadla můj kýlní pás. To mě naštve, proto se převleču za letušku, a vyhodím z letadla ji. Je ze mě letuška a jeden cestující chválí mou bradu. Mezitím se pilot převleče za kýlní pás a vyhodí úplně všechny. Do vzduchu…
Tak to je všechno. A všechno je to tak. Snad vás mé první stěžejní únorové hlupoty moc nezatížily a ani nevyrušily od chytání Norů. Či Nory? Já jsem teď už nadobro u své nory spjat s realitou a s touhou tou si snad budu moci konečně (na konec) načasovat své další stěžejní činnosti, povinnosti, akutnosti a jiné okolnosti. A možná i nějaké ty ctnosti. No, snad se v únoru více než v (b)lednu dostanu někam výš… Víš?
Žádné komentáře:
Okomentovat