Na dávkách

Čeština je vážně zábavná (snad krom pádů). Řekněte, kde jinde bychom mohli mít oře v hoře? No snad jenom v Blaníku. Ale tohle s tím moc nesouvisí. Vlastně tohle nesouvisí s ničím. Proto to dávám k sobě, aby chudinky slova nebyla tak sama. Už jste si asi všimli, že mé závěry jsou často ukvapené, nesmyslné, náhodné a leckdy i proti smyslu celého předcházejícího sdělení (někdy i násobení a sčítání). Takže jsem se rozhodl, že opustím všechen svůj karneval písmen a budu se držet chvíli při zemi. Jako přízemní typ. Míň nadhledu, ale bez závratí. Poslední dobou to dost přeháním a všechna má slovíčka se mi zdají laciná. Tak laciná, že bych se pod ně určitě nepodepsal. Jak být drahý a ještě se pod to umět podepsat? Dobrého (drahého) totiž rád pomálu a taky se už nechci slovičky přejídat. Nechci pěstovat nějaké slovíčkové obžerství…

Zjistil jsem, že v mém oblíbeném pekařství začali prodávat plundry. Nevím co plundra je, ale vypadá docela chutně. Bohužel jsem příliš stydlivý, abych řekl: „Dvě plundry prosím.“ Zní mi to jako nějaká hrubá nadávka. Nadále tak zůstávám závislý jen na dávkách (bez nadávek) dýňových kostek a makových koláčků. Jo a taky už bych se mohl naučit správně vyslovovat slovo „crossiant“. Tak už jenom sbohem a šáteček…

Když už jsem u jídla, stydlivosti a nadávek, tak se mi nedávno z nenadání udála zajímavá událost. Nějaká paní chtěla znát obsah mého nákupního košíku. Prý kvůli výzkumu by ráda poznala mnou oblíbené mléko, máslo a sýr. Byl jsem zaskočen její prosbou (i samotnou osobou), takže jsem nedokázal říct nic jiného než, že je pro mě nákup sýru příliš intimní záležitost na to, abych se s ní někomu svěřoval. Odpovědí jsem byl zaskočen nejen já, ale i dotyčná paní, která pak vypadala i dotčeně. Nevím, proč jsem se zase choval jako pako, vždyť to byla jen obyčejná Veselá kráva…myslím ten sýr, který teď sním, když už jsem s ním…

Znova u mě (neumně) tráví chvíle má dávka dvojakostí. Jedna část chce psát upřímné neupřímnosti a druhá zase sází na nadsázku (případně podsázku či předsázku). Jedné nezáleží na chvění působenou rezonancí slov, víček, nočních a očních linek, druhá by ale ráda byla komentováním vláčena, štvána, vysmívána a urážena. Jedna si chce nést své podivínství sama bez nakládání na ostatní, druhá by však ráda viděla, že to někdo snese s ní. A tohle dohromady už vážně nesnesu. Tak snad mi někdo vynadá, stačil by i řádek čárek, prostě něco – např. Chceš psát? Pořiď si sovu. Více čokolády! Uklouzni na ledě a následně běž na sledě! – prostě něco, abych mohl dělat, že jsem přeslechl nadávku. Tak snad se to někdo doví, kdo ví… že chci být komentován, ale sám komentovat nedovedu…