Jelikož se můj spánkový deficit posledních dnů co do velikosti přibližuje našemu státnímu dluhu, rozhodl jsem se prospat celý nadcházející víkend. Před tím však v polospánku, oblečen v polo tričku, položen v polohovatelném křesle, (polo)žen, ale pohroužen v myšlenkách na elektrizující dotyky s půvabnou (Mar)celou ženou, jenž mě proženou i po dnešním až příliš večerním tréninku, a po tom lopotění se s loptou, se ještě pokusím oslnit nějakou hlupotou. I když v mém akutně aktuálním ne ležícím rozpoložení spíš (kéž bych už spal) nějakou polohlupotou. Klíží se mi zrak, takže je možný i náhlý zkrat, takže ve zkratce…
Mám rád broukající si brouky, váhající vážky, ježící se ježky, kosící se kosy, kruté krůty, bloudící velbloudy, koně s koníčky, mouchy bez mouchy, medvědy co nejen o medu vědí. A rád i zebry, i když je skoro každý den přejíždím a pošlapávám. Jen s kiwi si nejsem s to poradit, a to přesto, že jsem jich za život snědl už více než sto. Snad z toho nějaký kiwi nez(a)hořkne. Jsem to ale lama…
Jedna zkratkovitá ukázka z mé připravované autobiografie bez aut, která bude vydána posmrtně, anebo po mé smrti (podle toho k čemu dojde dříve) ve formě omalovánky. „Milovat znamená trpět, vyhnout se utrpení znamená nemilovat, ale kdo nemiluje, trpí tím, že nemiluje. Takže milovat znamená trpět, nemilovat znamená trpět a taky trpět znamená trpět. Pak je ale zvláštní tvrdit, že štěstí je milovat, protože by to znamenalo, že štěstím je trpět, což je divný, jelikož utrpení přece znamená neštěstí. Takže nakonec asi platí, že být nešťastný znamená milovat, nebo milovat a tím trpět. Nebo trpět přebytkem štěstí?“
Marně už bráním výlevům snů, a proto už pro dnešek skončím a raději skočím rovnou do objetí peřin, abych se stal jejich obětí. Doufám jen, že vám mé dnešní zkraty neroztříštily spaní, případně jakékoli jiné činnosti spojené s paní. A pánem. Tím pádem do peřin snad už ukončím tuhle tlačenku všech myšlenek, které když se zdaní nad klávesnicí, vytvoří písmenkovou tlačenici. No nic, jdu propadnou nočnímu zdání o snídani. Já totiž rád s jakýmkoli s ní dání…
Mám rád broukající si brouky, váhající vážky, ježící se ježky, kosící se kosy, kruté krůty, bloudící velbloudy, koně s koníčky, mouchy bez mouchy, medvědy co nejen o medu vědí. A rád i zebry, i když je skoro každý den přejíždím a pošlapávám. Jen s kiwi si nejsem s to poradit, a to přesto, že jsem jich za život snědl už více než sto. Snad z toho nějaký kiwi nez(a)hořkne. Jsem to ale lama…
Jedna zkratkovitá ukázka z mé připravované autobiografie bez aut, která bude vydána posmrtně, anebo po mé smrti (podle toho k čemu dojde dříve) ve formě omalovánky. „Milovat znamená trpět, vyhnout se utrpení znamená nemilovat, ale kdo nemiluje, trpí tím, že nemiluje. Takže milovat znamená trpět, nemilovat znamená trpět a taky trpět znamená trpět. Pak je ale zvláštní tvrdit, že štěstí je milovat, protože by to znamenalo, že štěstím je trpět, což je divný, jelikož utrpení přece znamená neštěstí. Takže nakonec asi platí, že být nešťastný znamená milovat, nebo milovat a tím trpět. Nebo trpět přebytkem štěstí?“
Marně už bráním výlevům snů, a proto už pro dnešek skončím a raději skočím rovnou do objetí peřin, abych se stal jejich obětí. Doufám jen, že vám mé dnešní zkraty neroztříštily spaní, případně jakékoli jiné činnosti spojené s paní. A pánem. Tím pádem do peřin snad už ukončím tuhle tlačenku všech myšlenek, které když se zdaní nad klávesnicí, vytvoří písmenkovou tlačenici. No nic, jdu propadnou nočnímu zdání o snídani. Já totiž rád s jakýmkoli s ní dání…
Žádné komentáře:
Okomentovat