Slova? Kvůli nim sním svůj tradiční rým. Kvůli nim jsem v jistých trojúhelnících považován za pomatence a nejen tím, že se často (čas to zatím nevyřešil) motám v mezikruží. Slovo prý také dělá muže, ale stejně může znít od dam. Za to dám to své. Slova vše nepojmou, ale třeba (s)prostotu (tu jen v doprovodu rodičů), střízlivost, kýč, samozřejmost, zmatenost správnými slovy pojmout lze, i když s některými to občas i lže. To pak prý jsou slova falešná. Jestli jsou, jak to, že se s nimi nestydíme mluvit pravdu? První z posledních slovíčkových hlupot, možná naprostý vrchol a možná taky ne. Já totiž vrcholů příliš nedbám…
S holkami je to těžký, ale přesto si je chci nést sám bez dalšího překládání. Je to zvláštní, ale když nejsou Věry, hrozí vždy nějaké ne Věry. To pak u Stely si ustelu sám, zase ale ne Aleně, Radky nikdy nedávají velké rady, Karolíně (k)líně, na rtu stvořím Martu, když Anděla střílí z děla, do těla Terezy leze rez, nebo lije Julie, pro Marcely mající cely, pro Pavlu na pavlač, s Martinou nebo jen Tinou, možná s jinou miLenkou, s ladnou Ladou sladnou hany Hany i Markétin marketing, s plánem Anety se pojí přitažlivost planety, Štěpánky štěpí pány, jejíž věty hledají Květy, Růženy nebo Boženy jsou ty pravé ženy, když už Kláry zabral malátný Chinaski, Evy raději Adamy a i Ema má má mísu… Nakonec se nám všechny stejně zrcadlí v peřeji peřin, a když budeme prostí čárek, slova nejen sní, ale i zní… No, může toho být hodně, když se ke mně nechovají hodně. Asi nejsem hodný… toho (jí?).
Já nejsem blázen, možná jen zlehčovatel slov. Někde jsem četl, že prý moudrý blázen zná své meze. To pak jsem asi pořádný mezek. Všechno je to spletité (i po letech), protože se snažím hrát moudrého, který si hraje na blázna, který předstírá, že je blázen hrající si na moudrého, ale že není blázen, který by si na moudrého jen hrál. Jste z toho moudří? Já jsem z toho blázen… A teď vám slibuji (v tom si doslova libuji), že když budu užívat slova příště, bude u toho sova, protože soba už jsme myslím měli…
S holkami je to těžký, ale přesto si je chci nést sám bez dalšího překládání. Je to zvláštní, ale když nejsou Věry, hrozí vždy nějaké ne Věry. To pak u Stely si ustelu sám, zase ale ne Aleně, Radky nikdy nedávají velké rady, Karolíně (k)líně, na rtu stvořím Martu, když Anděla střílí z děla, do těla Terezy leze rez, nebo lije Julie, pro Marcely mající cely, pro Pavlu na pavlač, s Martinou nebo jen Tinou, možná s jinou miLenkou, s ladnou Ladou sladnou hany Hany i Markétin marketing, s plánem Anety se pojí přitažlivost planety, Štěpánky štěpí pány, jejíž věty hledají Květy, Růženy nebo Boženy jsou ty pravé ženy, když už Kláry zabral malátný Chinaski, Evy raději Adamy a i Ema má má mísu… Nakonec se nám všechny stejně zrcadlí v peřeji peřin, a když budeme prostí čárek, slova nejen sní, ale i zní… No, může toho být hodně, když se ke mně nechovají hodně. Asi nejsem hodný… toho (jí?).
Já nejsem blázen, možná jen zlehčovatel slov. Někde jsem četl, že prý moudrý blázen zná své meze. To pak jsem asi pořádný mezek. Všechno je to spletité (i po letech), protože se snažím hrát moudrého, který si hraje na blázna, který předstírá, že je blázen hrající si na moudrého, ale že není blázen, který by si na moudrého jen hrál. Jste z toho moudří? Já jsem z toho blázen… A teď vám slibuji (v tom si doslova libuji), že když budu užívat slova příště, bude u toho sova, protože soba už jsme myslím měli…
Žádné komentáře:
Okomentovat