Neskloubitelná

Stále mě trápí všechno nepoznané poznání. Také mě trápí, že jsem ještě nepotkal zelenookou Francouzsku Giselle a ani švédskou letušku, jejíž koníčky by byly fenomenologie, sociobiologie a předvádění spodního prádla. Musím se tak ptát sám sebe: „Jak bych byl šťastný, kdybych byl šťastný?“ Teď jen doufám, že tahle poznání jednou poznám. A jestli ne, jak to vlastně poznám? Teď mě tak napadlo, že pokud to nepoznám, tak se zavřu na zbytek života (či na zbytek dnešního dne) do skříně, a pokud máte něco proti, zavřu se tam i s vámi…

Když jsem si dneska listoval politologickým časopisem, uvědomil jsem si, že intelektuálové jsou jako mafie. Zabíjejí se však jen mezi sebou. Ale to bylo jen tak na okraj. Politologickým časopisem jsem si listoval, jelikož jsem hledal něco, co by dalo mému životu (čti bakalářce) smysl a… teda ne že by házení sněhu za tričko Bubliny nebylo zábavné, ale někdy by to chtělo něco víc (no, asi tam zkusím nacpat větší množstvím sněhu)… a našel jsem jen něco, na co jsem teď zapomněl. Asi opravdu nejsem dobrý pro život, jsem dobrý jenom na jídlo a na ba(r)vení lidí. Vsadíme se o sud, že je tohle můj osud?

Rád bych napsal něco o lentilkách. Doufám, že vám to nebude moc vadit, nemám totiž tu moc tomu zabránit. Zjistil jsem, že v lentilkách je hodně zla. Mají totiž neuvěřitelnou schopnost činit rozhodnutí jako nikdo jiný. Ve skutečnosti jsem nikdy nepoznal předmět, který by nebyl nějakým způsobem zainteresovaný (ať už to znamená cokoliv). Vím, že tato má teorie napadá samotné kořeny existencionální filozofie, zdravého rozumu i gastronomie a že si kvůli ní vysloužím nepřátelství francouzských intelektuálů, ale tak to prostě je. Chápete? Já teda ne, a to ani se vším mým vzděláním, mým talentem a mou předstíranou moudrostí…

I přes všechna svá (ne)poznání pořád vím, kdo jsem, vím kde patřím a vím komu patřím. Proto si můžu dovolit napsat, že přestanu psát a vydám se na velrybářskou výpravu do vnitrozemí Ameriky. No, tohle je prostě jen další krajně (vý)střední, s klouby neskloubitelná, bez dohloupění loupená hlupota, která je tkána v setkáních (i v těch všenemožných) a ovlivněná nekonečným šimravým dotýkáním se na utajených místech…