Schován před celým světem v pokoji svého pokoje, dávám o sobě znova vědět. Na začátek trochu osobně, tak si to snad nikdo z vás nevezme osobně. Musím totiž trochu (i docela dost) upravit své mínění o tom, že kluci nejdříve za holkami běhají, pak s nimi chodí a nakonec jen tak leží (no jo, jsme holt lenoši). Některé bublinové dívky totiž chtějí, abyste běhali nejen za nimi, ale i s nimi. A sní mi co? Lze se rovněž zeptat. Ale ne právě teď.
Běhání s ní však může být i zábavné (nejen kvůli líbání za poklusu), protože jak často se vám stane, že svým výkonem naprosto zostudíte mistryni republiky? Doslova s ní vyběhnete? Mně se to stalo, jen se mi pak druhý den trochu hůře vstávalo. I přesto jsem zkrátka, avšak bez použití zkratek, skvělý. A také talentovaný (samo)zřejmě. A to nejen kvůli tomu, že jsem měl dnes k snídani (ta)lentilky… Takže od teďka míním, že běháme, míjíme, sedíme, líbáme, chodíme, běháme, ležíme, běháme… a omýváme?
Jednou jsem napsal, že by bylo fajn mít nějakou svou light verzi. Třeba takový light Péťa by byl trochu méně ukecaný. Teď jsem doběhl na to, že by bylo fajn, kdybych měl svého klona, který by byl ve všem stejný jako já. I když je možné, že kdybych měl klona, tak už bych nebyl já, jelikož já jsem jen jeden. S klonem bychom byli dva, takže už bych nemohl být jeden. Chápete? S tímhle klonem by ale mohla být i zábava. Třeba bychom spolu mohli běhat a vždy když bych ho předběhl, tak bych mohl říkat, že jsem překonal své já. Případně, že jsem překročil svůj stín. Kromě běhaní mě ani nenapadá nic dalšího, na co by se dal klon využít. Asi k tomu nemám ten správný sklon. A co takhle poklonu po klonu?
Možná trochu pateticky, ale co, já své paty rád… Jako pádlo na mě padlo, že bývám vesel i bez vesel. Poslední dobou se motám stále dokola (do kola se zatím nemotám) a moje bytí je tak dosti zapletené. K tomu se navíc připletly i tyhle blátivé a až příliš šedivé dny prosté všech paprsků, avšak plné všelijakých školních poprasků z mých poklesků bez potlesku. Kdybych nebyl (p)oslněn tvou přítomností, jen stěží bych své propady v beznaděj doprovázel smíchem. V běhu těchto věci je nám společně a veškeré tvé (ob)jemné, neopakovatelné a chvějivé doteky jsou nejlepším lékem všech mých podobných stavů. A k tomu si do špinavého pokoje vnesla trochu více pokoje…
Běhání s ní však může být i zábavné (nejen kvůli líbání za poklusu), protože jak často se vám stane, že svým výkonem naprosto zostudíte mistryni republiky? Doslova s ní vyběhnete? Mně se to stalo, jen se mi pak druhý den trochu hůře vstávalo. I přesto jsem zkrátka, avšak bez použití zkratek, skvělý. A také talentovaný (samo)zřejmě. A to nejen kvůli tomu, že jsem měl dnes k snídani (ta)lentilky… Takže od teďka míním, že běháme, míjíme, sedíme, líbáme, chodíme, běháme, ležíme, běháme… a omýváme?
Jednou jsem napsal, že by bylo fajn mít nějakou svou light verzi. Třeba takový light Péťa by byl trochu méně ukecaný. Teď jsem doběhl na to, že by bylo fajn, kdybych měl svého klona, který by byl ve všem stejný jako já. I když je možné, že kdybych měl klona, tak už bych nebyl já, jelikož já jsem jen jeden. S klonem bychom byli dva, takže už bych nemohl být jeden. Chápete? S tímhle klonem by ale mohla být i zábava. Třeba bychom spolu mohli běhat a vždy když bych ho předběhl, tak bych mohl říkat, že jsem překonal své já. Případně, že jsem překročil svůj stín. Kromě běhaní mě ani nenapadá nic dalšího, na co by se dal klon využít. Asi k tomu nemám ten správný sklon. A co takhle poklonu po klonu?
Možná trochu pateticky, ale co, já své paty rád… Jako pádlo na mě padlo, že bývám vesel i bez vesel. Poslední dobou se motám stále dokola (do kola se zatím nemotám) a moje bytí je tak dosti zapletené. K tomu se navíc připletly i tyhle blátivé a až příliš šedivé dny prosté všech paprsků, avšak plné všelijakých školních poprasků z mých poklesků bez potlesku. Kdybych nebyl (p)oslněn tvou přítomností, jen stěží bych své propady v beznaděj doprovázel smíchem. V běhu těchto věci je nám společně a veškeré tvé (ob)jemné, neopakovatelné a chvějivé doteky jsou nejlepším lékem všech mých podobných stavů. A k tomu si do špinavého pokoje vnesla trochu více pokoje…
Žádné komentáře:
Okomentovat