Pokud náhodou ztratíte hlavu, nemusí to být úplně špatný, jelikož se pak můžete třeba bezhlavě zamilovat… Sepsání této skutečnosti je už pod mojí, sice nízkou, ale přesto úrovní, protože nepochází z mé hlavy, ale z hlavy jedné kolegyně. Teď se za to červenám, ale na druhou stranu to do mých tradičních (ne)smyslností docela dobře zapadá. Tak snad to i brzo zapadne. A i když se zrovna červenám, doufám, že se dnes ještě nějak jinak vybarvím… Teda nezdá se vám tenhle úvod trochu postavený na hlavu?
Zase něco, co se týká osobní dopravy. Dnes dost osobně. Když jsem jel ve čtvrtek domů, tak se nějaký nebožák rozhodl stát nebožtíkem a u Vyškova skočil pod vlak. To zapříčinilo velmi dlouhé zpoždění, které však i umožnilo okouknout spolucestující v kupé. Takže spolukupující? Je zábavné sledovat, jak si lidé v takových situacích žijí své mikrosvěty. Jeden sympatický chlapec si čte, občas pokukuje kolem sebe a přitom se stále přitrouble usmívá (no jo, já), jedná slečna, které si čte a stále se mračí, postarší pán, který nadává jak divý a přitom se diví, dva (asi) Italové, přičemž jeden vypadá jako Mona Lisa a druhý se neustále potrouble usmívá (ten mi je sympatický, protože mi mě připomíná). Prostě směsice dosti nesměsitelná. Když jsem v 1 ráno konečně dorazil domů, o 4 hodiny později než obvykle, byl jsem nejen zbarven únavou, ale i o další zápisu chtivý zážitek bohatší.
Čas vrátit nejde, proto se asi neustále vracím já. Vracím se k přemítání o svých (ne)schopnostech. Stále nic neznám, ač mám o všem vědomí, stále nejsem stranický, i když stále zastáncem všech stran. I těch nejkrajnějších. Těch jižních? Stále nikoho nevedu, a přesto si stále vedu dobře, stále v mezipatrech uvězněn v hřejivých i chladivých dotecích, přičemž obé, hřejivé i chladivé jsou libé. Shledávám v tom podobu nepodobnou pouštím, ve kterých se dopouštím čehokoliv a přitom si pouštím cokoliv. No, je mi skvěle, jelikož jsem celý a vyba(r)ven k běhu věcí…
Nejspíš opět nic nechápete, ale nebojte, to je obvyklé (už jste navyklí?). Se mnou je to stejné jako s tygry. S tygry totiž taky musíte číst mezi řádky. Nebo mezi pruhy? Sám nevím, a proto dávám jen takové rady, o nichž spolehlivě vím, že se jimi nebude nikdo řídit. Že by se z vypravěče stával tlumočník? Je to více než možné. A ne, že ne. Žene mě totiž naše společně nepojmenovatelné hledění. Hladění? Prostě jsem vším bublinovým děním laděn i ba(r)ven. Jo a ten dnešní bezhlavý začátek… hoďte za hlavu.
Zase něco, co se týká osobní dopravy. Dnes dost osobně. Když jsem jel ve čtvrtek domů, tak se nějaký nebožák rozhodl stát nebožtíkem a u Vyškova skočil pod vlak. To zapříčinilo velmi dlouhé zpoždění, které však i umožnilo okouknout spolucestující v kupé. Takže spolukupující? Je zábavné sledovat, jak si lidé v takových situacích žijí své mikrosvěty. Jeden sympatický chlapec si čte, občas pokukuje kolem sebe a přitom se stále přitrouble usmívá (no jo, já), jedná slečna, které si čte a stále se mračí, postarší pán, který nadává jak divý a přitom se diví, dva (asi) Italové, přičemž jeden vypadá jako Mona Lisa a druhý se neustále potrouble usmívá (ten mi je sympatický, protože mi mě připomíná). Prostě směsice dosti nesměsitelná. Když jsem v 1 ráno konečně dorazil domů, o 4 hodiny později než obvykle, byl jsem nejen zbarven únavou, ale i o další zápisu chtivý zážitek bohatší.
Čas vrátit nejde, proto se asi neustále vracím já. Vracím se k přemítání o svých (ne)schopnostech. Stále nic neznám, ač mám o všem vědomí, stále nejsem stranický, i když stále zastáncem všech stran. I těch nejkrajnějších. Těch jižních? Stále nikoho nevedu, a přesto si stále vedu dobře, stále v mezipatrech uvězněn v hřejivých i chladivých dotecích, přičemž obé, hřejivé i chladivé jsou libé. Shledávám v tom podobu nepodobnou pouštím, ve kterých se dopouštím čehokoliv a přitom si pouštím cokoliv. No, je mi skvěle, jelikož jsem celý a vyba(r)ven k běhu věcí…
Nejspíš opět nic nechápete, ale nebojte, to je obvyklé (už jste navyklí?). Se mnou je to stejné jako s tygry. S tygry totiž taky musíte číst mezi řádky. Nebo mezi pruhy? Sám nevím, a proto dávám jen takové rady, o nichž spolehlivě vím, že se jimi nebude nikdo řídit. Že by se z vypravěče stával tlumočník? Je to více než možné. A ne, že ne. Žene mě totiž naše společně nepojmenovatelné hledění. Hladění? Prostě jsem vším bublinovým děním laděn i ba(r)ven. Jo a ten dnešní bezhlavý začátek… hoďte za hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat