Ne, dám si ?

Občas se o sobě dozvídám věci, které je těžké nebrat si osobně. Už jsem si zvykl, že se o mně povídá, že lákám děti do své perníkové chaloupky, že jsem ztělesnění všeho zla, že jsem nafoukaný, namyšlený a egocentrický (i když tohle beru spíše jako pochvalu). Nedám si však líbit, když o mně jeden kolega řekl, že jsem: „Odpudivý hmyz, vhodný leda k vyhubení". No, snad to řekl spíš ze soucitu než z hněvu. Musím, ale připustit, že tenhle kolega je o hodně chytřejší, duchaplnější, kulturnější a hezčí než já. Je mi však záhadou, proč stále pracuje u McDonalda…

Divím se, čeho všeho jsem schopen kvůli Bublině. Ale co už, když lepší ženu neseženu. No nic, zpátky k těm (ne)schopnostem. Kvůli mé zpívající atletce, mě dnes čeká koncert duchovní hudby (že bych zapracoval na té duchaplnosti?), což je v mém žebříčku zábavných činností srovnatelné s diskusí o hinduistických obětních hymnech, či debatě o schopnostech permoníků hledat zlato. Nejděsivější na tom všem je, že zpívající Bublinu nejspíš (spát budu určitě) ani nezahlídnu. No nic, budu si muset dát Bacha. Ještě, že další týden je Majáles…

Asi si nikdo z vás (pokud teda ještě někdo hlupoty čtete, pokud ne, tak si teď podivně píšu sám pro sebe) nepamatuje na vrcholné dílo Hajkisartu pojmenované Pan Mrkev. S malbou jsem se zúčastnil i jedné individuální výstavy, která sklidila obrovský úspěch, jelikož na ni přišlo skutečně pouze jedno individuum (viz obrázek). Jedná se totiž o velmi kontroverzní dílo, které rozděluje společnost. V liberálních kruzích a mezi hlodavci je malba nadšeně vítána, na druhou stranu však např. Václav Klaus o malbě řekl, dnes již klasickou poznámku, „Mrkev přeci nemá nos“.

Jsem příšerný, jsem otravný, jsem nafoukaný, jsem namyšlený, jsem drzý, jsem nevychovaný, jsem nudný, mluvím hlouposti, povyšuji se nad ostatní, provokuji a vůbec je se mnou těžké vyjít, případně sejít nebo dojít (dojit se mnou ještě nikdo nikdy nemusel). Vy máte tu výhodu, že se nemusíte se mnou stýkat, mluvit, bavit, nudit, či číst mě (ve mně?), ale copak si s tím mám počít já, když to mám až do smrti? No, snad to nějak přežiju…