Postihy z nestíhání

Tak si asi kvůli nejrůznějším reakcím pro příště rozmyslím fotoprezentování se ve svém dění(čku). No, asi vážně nejsem příliš fotogenický. A ani objektivní, když už jsme u toho, či spíše za tím. Na tohle nejsem prostě založený, založily mě totiž jinak. Možná, že bych tu mohl prezentovat jen samotnou Bublinu, ale něco mi říká, že ani ona nechodí ráda s kůží na trh. Budu se tak muset dál reprezentovat jen dalšími myšlenkami, což je čím dál těžší, jelikož zrovna nestíhám a místo čekání na múzu, čekám nějakou hrůzu. Třeba teď poslouchám Hrůzu…

Nestíhám a tak se teď cítím jako tetrisová kostička, jenž nemůže nikde zapadnout, jako Titanik čekající na svou špičku ledovce, jako měna neměnná, jako holka krev a mlíko pijící víno, jako boxer v babyboxu… Má vůbec cenu, cpát se všude za každou cenu? Raději se budu v ději dál jen míhat, místo toho, abych se do něho míchal. To mám (s)prostě za to, že jsem chtěl být F esesák. Takže se vydávám na další ponurou steč, na další nebezpečná bezpečí, na sepisování da(e)lších hlupot, jenž (ne)budou postihnuty nestíháním…