Dnes jen jedna hodně krátká hlupota, jelikož se mi nedostává nebakalářských myšlenek (a taky spěchám za Bublinou). Včera jsem se srazil s lidmi, jenž v mám v paměti coby spolužačky a spolužáky (žel se dosrazil jen jeden z nich). Je zvláštní, jak rychle se z nás stali dospělí, což jsem si asi stejně všichni vždycky přáli. Měníme své role, takže paní vdané to mají dané, úřednice řádně řádí, strážník si vše stráží, umělkyně nevypadá uměle, laborantka tvoří mosty, či spíše jen můstky, a zkrátka nejen vedoucí si vedou dobře. A to je dobře. Jednou určitě budeme zapomenuti, zašlapáni, roztrháni, ale do té doby je vždy příjemné se vracet a minulostí si brouzdat…ale zase jen tak lehce s povytaženými nohavicemi...
Žádné komentáře:
Okomentovat