Z ucpání

Dnes naši fotbalisti prohráli se Slováky, na Rock for People zahrají Arctic Monkeys, diskutoval jsem o rasismu, vypil jsem 2 Activie, mám rýmu (rýmovat si ale nebudu) a došlo na líbání. Docela přecpaný den. Když teď nad tím přemýšlím, tak ani nevím, co bych k tomu více dodal (docpal?). Možná jen to, že jsem si udělal menší výlet do Benátek. Bohužel jen pomocí Google Earth. Ale i tak, nezdá se vám, že jsou ty Benátky městem tak trochu postaveným na vodě?

Po velmi dlouhé době jsem opět listoval Filozofickým časopisem. Možná je trochu zbytečné psát o tom, jak to bylo hustý čtení. Především článek o Heideggerově pojetí prázdna byl tak hustý, že by v tom i několik lžiček pár dní zůstalo nehnutě stát. Nicméně mě to příliš nepřekvapilo ani nešokovalo, dokonce ani nekonsternovalo. Byl jsem totiž připraven. Čekal jsem, že to bude hodně špatné, čekal, čekal, ještě chvíli jsem čekal a pak jsem se dočkal. Je to opravdu špatné. Nebo jsem špatný já? I to je možné. Stejně je škoda, že filozofický časopis nepřináší nic, co by mě nějakým způsobem obohatilo. Dokonce ani nepřináší nic, o čem bych se mohl zmínit přátelům. Asi vážně navždy zůstanu jen u medvídka Pú a Platona…

Dnešní hlupota je (do)psána s ucpaným nosem, který dokáže úspěšně oslabit všechny moje (ne)smysly. Je mi teď trochu líto, že má hlava není z plastelíny. To bych si totiž mohl nos uloupnou. Nejen, že bych se zbavil rýmy, ale také bych si mohl modelovat. Útěchou v těchto mých ucpaných dnech by tak mohlo být, že to venku zase vypadá na barvu. A pro vás je jistě útěchou konec téhle hlupoty… No nic, jdu si dopřát spánku, odpočinku, či čehosi…