Doznávání

Na sobotní noci muzeí jsme si s Bublinou uvědomili několik zajímavých věcí, tak třeba, že jednou budeme pěkný vykopávky, nad nějakým nerostem jsme zjistili, že už nerostem, nebo jsme (teda spíše já) upravili jedno pořekadlo, takže teď místo „ve víně je pravda“, budeme říkat: „V jídle je pravda, jen párky občas klamou.“ A teď už vás budu klamat jen já. Jen ještě taková drobnost k umění. Proč nemají červotoči, či datlové taky svoje výstavy v muzeích a galeriích? Vždyť jsou to docela dobří umělci... A ještě jedna estetická, je umění odrazem života, nebo čeho vlastně?

Začínám věřit tomu, že jsem v zásadě normální člověk (doufám, že jednou toto mínění potvrdí i nějaký nový druh psychoterapie). Konečně také mohu dokázat, že i já byl malým a nevinným dítětem. Podle některých teorii jsem se zde prý z ničeho nic objevil kvůli tomu, abych si podmanil celosvětovou výrobu margarínu, a tím ovládl svět. Ale to je hloupost, prostě jsem se narodil a nic zlého jsem tím nemyslel. Na obrázcích máte důkaz, že jsem obyčejným člověkem... teď jsem se dozvěděl, že jsem také velmi elegantním člověkem, který, pokud by se nestal hlupákem, by se mohl stát světoznámým účetním. Pointu nechápu.

Věřili byste tomu, že z tohohle sympaticky nevinného stvoření se stvoří sympaticky vinný hlupot tvůrce?

Kašpárek a pradědeček (!), aneb některé věcí zůstávají a jiné mizí...

Mám další záchvěv doznávání (Kdo zná vání?) a to především proto, že mám nutkání... Chybí mi však více odvahy (jsem daleko od váhy?) přiblížit se, a tím vám přiblížit své obavy a starosti (poslední dobou se děly takové věci, se kterými se nedělí snadno), jenž ve mně přežívají bez příčin a důvodů k zamyšlení. Má hlava je stále v oblacích, ale dole zůstávají nohy, které začíná tlačit bota. Tyhle zdánlivě bezpečná nebezpečí, varovná povzbuzení i tlumená nadšení se promítají do neustálého přemítání o bytí a nebytí. Nicoty se však nebojím, jelikož jsem na ní příhodně oblečen... No a tyhle poslední řádky mne utvrzují v přesvědčení, že jsem na zvláštním seznamu osob s pochybným myšlením... Nestěžuji si.