Už dva roky píšu své intelektuálně dobrodružně parodicko romantické hlupoty. Stále nepatřím mezi nejnavštěvovanější nepornografické stránky, stále jsem neodhalil podstatu bytí, stále nedokážu napodobit tučňáka, když jsem k tomu vyzván. Jedno se však změnilo, nepíšu si už jen sám pro sebe. A to je fajn. No, je mi potěšením být něčím potěšením. Stejně je však divná jedna věc. Psaní dění(čku) by mělo být v rámci možností prezentací snů i sama sebe, ale v rámci mých nemožností a nejrůznějších rozpoložení na to asi nikdy nedojde, tak se za to omlouvám. A jak uběhl další rok…
Přes všechny jinotajů (u)mění jsem se tiše a líně dostal k jiným významům mých krás(t). Po pár ucházejících školních potřebách jsem ještě v záři zářil nesoulady, které výmluvně nahradilo pár vět i systematicky chaotických psaní o Nietzschem. Poté jsem posté i po sté marketingovým skotačením dopadl na dno, snadno jsem však nepsal o svých, pod slovíčky ukrytých, medita(n)cích, jenž nebyly štědré ani vyd(a)řené. Z ničeho nic se pak ze mě zkratkovitě stal floutek, který u nor čeká na narození do stáří a přitom prochází stezkou Hájkových patálií, jenž končí za hranou zahranou. No a nakonec všechny postihy z nestíhaní vedly uvolněně k doznávání o prvních z klamáních… Snad už tímhle hlušením nenudím…
Jelikož máme ekonomickou krizi, nebude letošní hlupotová oslava tak bombastická jako loni. Letos se uskuteční pouze malá párty v pondělí od 16:00 na 5. (mezi)patře pedagogické fakulty v Brně, na kterou možná donesu i balónek. Takže pokud někdo přijdete určitě bude veselo – můžeme opět hromadně napodobovat pažitku, můžeme diskutovat o tom, zda existuje duše po smrti, a pokud ano, jestli musí dále platit nájem, můžeme se věnovat studiu vědomí v protikladu k nevědomí a přitom se snažit zůstat při vědomí… Jisté ale je, že z patra spatra přednesu básničku, pochlubím se části své autobiografie (do které jsem konečně zahrnul sám sebe) a rozjedu petici proti nášlapným miminám. No a teď opětovné intelektuální zhodnocení hlupot…
Hájek si v rovině syžetu pohrává s řadou konotačních vrstev a symbolických motivů. Uzavřeností a zacyklením příběhů stvrzuje vyšší řád života a v užívání hravých slovních spojení odkazuje k vyššímu systému bytí. Snovost a nekomplikovanost vlastního autorova života je ve vyprávění občas kontaminována záblesky syrové reality. V prostoupení obou pohledů a filozofie bytí se pak formuje zvláštní kadlub nereálné reality…
Takže to je zase vše, snad vám to stačilo. Pokud ne, tak dále navštěvujte tenhle internetový prostůrek, čtěte hlupoty a přemýšlejte o tom, proč se některým jednotlivcům říká „báječní lidé“ a jiné individua (čti mě) by člověk nejraději nakopl. Čti mě…
Přes všechny jinotajů (u)mění jsem se tiše a líně dostal k jiným významům mých krás(t). Po pár ucházejících školních potřebách jsem ještě v záři zářil nesoulady, které výmluvně nahradilo pár vět i systematicky chaotických psaní o Nietzschem. Poté jsem posté i po sté marketingovým skotačením dopadl na dno, snadno jsem však nepsal o svých, pod slovíčky ukrytých, medita(n)cích, jenž nebyly štědré ani vyd(a)řené. Z ničeho nic se pak ze mě zkratkovitě stal floutek, který u nor čeká na narození do stáří a přitom prochází stezkou Hájkových patálií, jenž končí za hranou zahranou. No a nakonec všechny postihy z nestíhaní vedly uvolněně k doznávání o prvních z klamáních… Snad už tímhle hlušením nenudím…
Jelikož máme ekonomickou krizi, nebude letošní hlupotová oslava tak bombastická jako loni. Letos se uskuteční pouze malá párty v pondělí od 16:00 na 5. (mezi)patře pedagogické fakulty v Brně, na kterou možná donesu i balónek. Takže pokud někdo přijdete určitě bude veselo – můžeme opět hromadně napodobovat pažitku, můžeme diskutovat o tom, zda existuje duše po smrti, a pokud ano, jestli musí dále platit nájem, můžeme se věnovat studiu vědomí v protikladu k nevědomí a přitom se snažit zůstat při vědomí… Jisté ale je, že z patra spatra přednesu básničku, pochlubím se části své autobiografie (do které jsem konečně zahrnul sám sebe) a rozjedu petici proti nášlapným miminám. No a teď opětovné intelektuální zhodnocení hlupot…
Hájek si v rovině syžetu pohrává s řadou konotačních vrstev a symbolických motivů. Uzavřeností a zacyklením příběhů stvrzuje vyšší řád života a v užívání hravých slovních spojení odkazuje k vyššímu systému bytí. Snovost a nekomplikovanost vlastního autorova života je ve vyprávění občas kontaminována záblesky syrové reality. V prostoupení obou pohledů a filozofie bytí se pak formuje zvláštní kadlub nereálné reality…
Takže to je zase vše, snad vám to stačilo. Pokud ne, tak dále navštěvujte tenhle internetový prostůrek, čtěte hlupoty a přemýšlejte o tom, proč se některým jednotlivcům říká „báječní lidé“ a jiné individua (čti mě) by člověk nejraději nakopl. Čti mě…
Žádné komentáře:
Okomentovat