Po pondělní divoké hlupotové oslavě, která vyvrcholila mým usnutím nad učebnicí filozofie, se opět hlásím. Dnes však píšu hlupotu na Bublinině počítači (nebylo zbytí, tak jsem zmizel z bytu), tak snad to bude stejně dobrý (když tak čti špatný) jako obvykle. Neobvykle jsem teď ale smutný, jelikož velké množství mých spolužáku, kteří si prodloužili jméno o dvě písmenka, mne utvrzují v přesvědčení, že jsem na zvláštním seznamu osob s nedokončeným vzděláním. Nestěžuju si... mám prostě své jinakosti...
Přišel jsem na zvláštní věc. Či souvislost. Sám nevím jak to pojmenovat. Jmenujte si se mnou. Když existují plovoucí podlahy, když existují létající koberce, tak by asi měli existovat i chodící kachličky, či sedící lina (ty by ale byla líná). Ale proč vlastně neexistují? No, na tohle já asi neodpovím... to není moje parketa. Co byste taky chtěli od člověka, jenž si plete nejrůznější nauky s nanuky. Jen je zvláštní, že jen s těmi čokoládovými. Třeba vím jaký je rozdíl mezi pedagogikou a vanilkovým ledňáčkem. A lítají vanilkoví ledňáčci do teplých krajin?
Po linu jsem líný uvažovat dál, tak raději znesvětím další obor. Po filozofii, matematice, češtině, sociální antropologii a dalších (ne)všemožných oborech, konečně dojde i na psychoanalýzu. Tak snad jsem o tom ještě nepsal. Podle mě je psychoanalýza legenda, kterou při životě udržují prodejci pohovek. Ale raději nechtějte, abych vám to důkladněji vysvětlil. To totiž není tak jednoduché. Obzvlášť pro někoho, kdo tomu nerozumí a jen to předstírá...
Nepředstírám však, že se dál už dnes projevovat nemíním. A ani teď nevím, kdy se opět projevím (určitě to nebude v úterý, jelikož v tu dobu budu držet prsty závodící Bublině, takže nebudu moci psát). Žádná němá změna mě však nenastane. Naopak hlasitost prožije svou renesanci a v nejrůznějších obměnách se stane projev mé jinakosti...Už bych vážně potřeboval na tu pohovku, ledňáčka, či do teplých krajin...
Přišel jsem na zvláštní věc. Či souvislost. Sám nevím jak to pojmenovat. Jmenujte si se mnou. Když existují plovoucí podlahy, když existují létající koberce, tak by asi měli existovat i chodící kachličky, či sedící lina (ty by ale byla líná). Ale proč vlastně neexistují? No, na tohle já asi neodpovím... to není moje parketa. Co byste taky chtěli od člověka, jenž si plete nejrůznější nauky s nanuky. Jen je zvláštní, že jen s těmi čokoládovými. Třeba vím jaký je rozdíl mezi pedagogikou a vanilkovým ledňáčkem. A lítají vanilkoví ledňáčci do teplých krajin?
Po linu jsem líný uvažovat dál, tak raději znesvětím další obor. Po filozofii, matematice, češtině, sociální antropologii a dalších (ne)všemožných oborech, konečně dojde i na psychoanalýzu. Tak snad jsem o tom ještě nepsal. Podle mě je psychoanalýza legenda, kterou při životě udržují prodejci pohovek. Ale raději nechtějte, abych vám to důkladněji vysvětlil. To totiž není tak jednoduché. Obzvlášť pro někoho, kdo tomu nerozumí a jen to předstírá...
Nepředstírám však, že se dál už dnes projevovat nemíním. A ani teď nevím, kdy se opět projevím (určitě to nebude v úterý, jelikož v tu dobu budu držet prsty závodící Bublině, takže nebudu moci psát). Žádná němá změna mě však nenastane. Naopak hlasitost prožije svou renesanci a v nejrůznějších obměnách se stane projev mé jinakosti...Už bych vážně potřeboval na tu pohovku, ledňáčka, či do teplých krajin...
Žádné komentáře:
Okomentovat